Dlouhé odloučení od rodiny je nejvyšší daň, jakou lidé, kteří si zvolili život v cizině, platí. Rozhodla jsem se požádat české ženy žijící v různých koutech světa, aby se s námi podělily o své příběhy, pocity a recepty na to, jak se vyrovnat se steskem po domově.
Snad vás tyhle minirozhovory zaujmou stejně jako mě, a pokud je i vaše doma v cizině, možná vás trochu zahřeje pocit, že v tom nejste sami.
Jméno: Zuzana
Země, kde momentálně žijete: Velká Británie (Skotsko)
Počet let v cizině: 11
1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?
Manžel je Skot a v době, kdy jsme se dali dohromady, bylo jednodušší, abych se přestěhovala já do Skotska než on do Česka.
2. Jaké výhody Vám přináší život v zahraničí?
Větší svobodu, řekla bych i rozhled a porozumění.
3. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybí? Máte možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
Klasický český chleba (polský ho nenahradí) a sušenka Mila. Víceméně všechno ostatní se buď dá sehnat, nebo jsem se naučila pracovat s náhražkou, popřípadě jsem si zvykla.
4. Jak se Vy a Vaše děti vyrovnáváte se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?
Já osobně napíšu nebo zavolám. Děti jsou relativně malé, ale starší dcera se jeden čas neustále ptala, kdy pojedeme znova, a s některými členy rodiny máme pravidelně videohovory.
Máme od bráchy v kuchyni nástěnný kalendář s jejich fotkami, každý rok posílají nový, takže dcery vědí, kdo jsou, a občas si o nich povídáme, protože je vidí denně.
5. Jak často jezdíte do ČR a jak vypadá váš program?
Jednou/dvakrát do roka na týden před covidem. Teď mi cestování přijde tak zmatečné a komplikované, že mi to na tu krátkou chvíli za ten stres nestojí.
Když jsme jezdili, bylo to natřískané, bohužel moje rodina se nesnese pohromadě, takže musíme navštívit každého zvlášť, čímž nám nezbývá moc času na pořádné výlety a veškerý čas je spotřebován rodinou a přáteli, takže se vracím s touhou a potřebou další dovolené na rekonvalescenci.
6. Přemýšlela jste někdy o návratu do Česka?
Ano, manžel by se za pár let rád přestěhoval do Česka, a to přitom neumí ani slovo a učit se nechce. Jako možnost to nechávám otevřené, na druhou stranu se bojím, jak by to zvládly děti (ale asi líp, než si myslím), jaká je situace v ČR a jestli bych si zvykla a měla stejný komfort.
7. Jak jsou na tom Vaše děti s češtinou?
Starší rozumí, když neví, tak se zeptá. Mluví jen malilinko, nejlépe odpovědi ano/ne a velmi jednoduché věty. Odpovídá anglicky. Jeden čas mi přišlo, že tu češtinu skoro ztrácíme, že ani nerozumí, a tak jsem si přeložila všechny anglické písničky do tak nějak stejného rýmu a významu do češtiny. Pohádky, které znají, pouštím v češtině a začala jsem jí takhle pomalu češtinu osvěžovat. Myslím, že se mi to tím povedlo. S mladší dcerou jsme teď v té samé fázi, kdy ona mi tvrdohlavě vysvětluje, co je co v angličtině a já jí to říkám v češtině. Starší dcera ví, že mi dělá radost, když se snaží mluvit česky, ale nemá tu češtinu tak omlácenou přes jazyk.
8. Daří se Vám udržovat zájem dětí o českou kulturu a jazyk? Funguje u Vás česká komunita nebo škola?
Já osobně na tradice úplně nejsem, ale na Vánoce chodí Ježíšek i Santa a díky Ježíškovi nevstáváme na Santu tak brzo jako naši známí, od kterých slýchám hororové příběhy. Na Velikonoce nutím manžela, aby mě a holky "vymetl" pomlázkou. Díky české škole jsme se zúčastnili Mikuláše, což se dcerám líbilo.
9. Každá multikulturní rodina občas zažívá vtipné situace. U nás se například s úsměvem vzpomíná na jedny Velikonoce, kdy jsem svému americkému manželovi řekla, že upeču beránka. Byl docela překvapený, protože jsem v té době byla vegetariánka. On samozřejmě neměl ani tušení, že mám na mysli dezert. Vybavíte si podobné nedorozumění?
Když byl manžel poprvé se mnou u mé mámy, po návštěvě mi říkal, že se strašně nasmál a že mě nikdy neslyšel tak nadávat. Já jsem přemýšlela, co jsem říkala, že nenadávám, a když mi vysvětlil, že jsem jen říkala f* you a f*, tak jsme se oba nasmáli. Musela jsem mu vysvětlit, že jsem se jen divila a říkala "fakt jo" a "fakt". Také naše častá zábava jsou zvuky zvířat v angličtině a češtině po fiasku na dovolené v Turecku a že slepice dělá kokokodák.
Jméno: Anna
Země, kde momentálně žijete: Německo
Počet let v cizině: 10
1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?
To je docela typický příběh. Jela jsem si na rok přivydělat a získat čas na rozhodnutí, jak se svým životem naložím. Začala jsem dělat provozní menšího hotelu. Druhý rok jsem si říkala, že ještě jeden rok zvládnu, když už jsem zažila všechny sezóny, že to bude snazší a Berchtesgaden se mi i moc líbil. Na konci druhého roku jsem potkala moc prima kluka, kterého jsem si po 2,5 letech vzala už těhotná. V současnosti máme dvě senzační holky a pořád jsme svoji.
Když jsem odjížděla z ČR, ještě jsem našim říkala, ať se nebojí, že bych si Němce nikdy nevzala. No jo. Člověk míní, život mění. Naštěstí!
2. Jaké výhody Vám přináší život v zahraničí?
Já to asi moc neumím posoudit, protože jsem v ČR moc dlouho nežila (rozumějte nežila svůj vlastní život odloučený od rodičů), takže nevím, jaké výhody by měl ten český život a jaké výhody mám teda já momentálně.
Žiju ale v nádherném prostředí. Celý život mám štěstí na lidi, a jinak tomu není i tady.
Obrovskou výhodu mám v tom, že vím, že se dokážu postarat, zařídit, vyřídit a udělat naprosto sama. Bez jakékoli větší pomoci. Nikdy jsem nevěřila, že zvládnu překonávat těžší situace sama, jako po těch pár letech tady.
Polituju se, popláču si, a vím, že ať už začnu problém řešit kdekoli a jakkoli, zase to dobře dopadne. Ono není Německo od Moravy tak daleko, to je fakt. Ale hrdost je hrdost a já jen málokdy vypustím ty opravdové problémy, které mám(e), protože jsem zvyklá, odžít si je tady sama.
3. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybí? Máte možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
Já mám ten luxus, že za námi jezdí docela často moji rodiče, a nakonec i já s holkama jsem na Moravě dost často. Takže mám v mrazáku moravské uzené, slaninu, sušené houby od mámy (já vím, já vím, a tímto se omlouvám všem, kteří jsou hodně daleko a já jim udělala akorát chutě). Hodně taky kšeftujeme s českýma maminkami v Salzburgu, které jezdívají do Česka častěji, protože jejich rodiny nebydlí daleko od hranic
Jinak mi strašně chybí čeština. Mám ten jazyk opravdu ráda a cítím, jak rok od roku krním a krním. Momentálně se ke knihám moc nedostanu, tak aspoň dopoledne Český rozhlas Dvojku online. Ale i to, že tolik nemůžu mluvit. Baví mě si s českým jazykem hrát a vtipkovat v něm. S němčinou to jde taky, ale ti Němci tomu prostě moc nerozumí a pak je to spíš trapné než veselé. No, nebo to prostě já neumím správně podat.
4. Jak se Vy a Vaše děti vyrovnáváte se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?
Já bych se i se steskem po rodině už zvládla vyrovnat, ale momentálně mě hodně brzdí Helenka (skoro 4 roky), která posledních pár měsíců pokaždé pláče, že chce zůstat u babi a dědy. A doma na ně také neustále vzpomíná a ptá se, kdy už konečně zase pojedeme a proč je nemůžeme vídat častěji?
Takže se nevyrovnávám jen se svým steskem, ale i s pocitem viny, že odtrhávám děti od prostředí, kde se cítí dobře (protože ani v Německu nemáme babičku a dědečka v místě bydliště), a stejně tak s pocitem viny, že neumožňuji svým rodičům s mýma holkama vyrůstat (defacto si slíznout tu odměnu za ta těžká léta dřiny spojená s výchovou mě samotné). Těžko se o tom píše, a ještě hůř mluví, každopádně i toto je jedna z daní za to, že žiju to, co žiju.
Takže pokud někdo máte „recept“, co s tím, vítám ho všemi deseti!
5. Jak často jezdíte do ČR a jak vypadá váš program?
První roky byly jednoduché. Dala jsem vědět všem kamarádům, udělali jsme „tour de bars“ a po týdnu/dvou jsem jela zase vystřízlivět zpátky sem.
Pak se na světě ocitly ty moje děti a já už jezdívám inkognito. Ví o tom nejbližší rodina a přátelé. I tak je to šílený maraton a zpátky si jezdím „zase odpočinout“ do té naší německé reality. Spousta lidí mi to měla, možná pořád ještě má, za zlé, ale ono to moc jinak nejde. Do Česka prostě nejezdíme na dovolenou. Ale i to jednou snad přijde, protože jsem zjistila, kolik toho o Česku nevím a kolik bych toho s holkama chtěla objevit a kam všude bych se chtěla podívat.
6. Přemýšlela jste někdy o návratu do Česka?
Toto je moc zajímavá otázka. Momentálně se vyrovnávám s pocity, že nikam nepatřím a nikde nemám doma, což zjevně, jak jsem se pídila po pomoci, není pro lidi žijící v zahraničí nic neobvyklého. Každopádně o návratu do ČR dřív než na důchod neuvažuju. Taky si říkám, co by tam ten můj Němčour dělal. Děti jsou tu taky spokojené, máme výbornou školku i jesle. Žijeme v horách a nádherné přírodě. Lidé jsou tu většinou velice milí a přátelští.
Takže krom toho, že jsem na všechno sama, mi tady snad opravdu nic nechybí. A vlastně nejsem sama, mám pár senzačních přátel, kteří mi už mockrát zachránili krk! Třeba zrovna v pátek mě dojali k slzám, když mi vyzvedli holky z ústavů, abych mohla na chvíli do práce, a ještě nám udělali svačinu, protože jim bylo jasné, že nic z toho nestihnu.
7. Jak jsou na tom Vaše děti s češtinou?
Julinka (1 rok) ještě nemluví. Helenka už ano. No, samozřejmě německy. Sem tam, hlavně po návratech z Moravy, se snaží mluvit česky, ale slova jí chybí, takže zase sklouzne k němčině. Je to samozřejmé, protože němčina tvoří 99 % jejího dne. Na Julinku mluví taky převážně německy.
Myslím, že nejsem jediná, kdo řekne, že to bolí. O to větší radost mám, když Heli fakt něco „splácne“ v češtině. Jiní na mě hledí jako na přecitlivělou, sentimentální matku, ale pro mě to dítě v tom daném okamžiku hraje tu nejkrásnější sonátu, jakou bych kdy mohla slyšet.
Taky je to něco, co neberu jako samozřejmost a užívám si to, jako její první krok (no kdo si může užívat první krok ještě dalších pár let…?) Pár mých kamarádek mi tvrdí, že jsem na Heli moc tvrdá a že ji nemám jedno slovo opakovat 100x jak debilovi, ale už si neuvědomují, že to jedno slovo ona slyší v němčině od patnácti lidí 10x a v češtině jen ode mě…
8. Daří se Vám udržovat zájem dětí o českou kulturu a jazyk? Funguje u Vás česká komunita nebo škola?
Česká škola je, myslím, v Regensburgu. To je fakt dost zruky.
Jak už jsem ale zmiňovala, bydlíme asi 20 minut od rakouského Salzburgu, kde jsou báječné české maminky, a i když se nestýkáme všechny, tak alespoň s některými ano. To jsou moje krásné okamžiky, tam nasávám češtinu plnými doušky a strašně si to užívám. Za covidu jsem holky přes rok nemohla vidět, tak to bylo hodně těžké. S tímto vědomím si užívám každé setkání.
Helenka si vytváří i v zahraničí česká přátelství a ráda ty děti vídá. Ony na ni mluví spíše česky, a tak mi i hodně pomáhají v jejím rozvoji. Obrovské přání je, aby se aspoň trochu domluvila česky, protože rozumí perfektně. Tak třeba to časem půjde. Trpělivost není má silná stránka, takže si už kolikrát fakt stýskám.
Jsem i pevně rozhodnutá, že pokud holky jen náznakem (a že je zrovna v tomhle skoro až rentgenuju) ukaží, že je čeština zajímá a neberou ji jen jako „maminčinu řeč“, budu hledat všechny dostupné možnosti k rozvoji.
9. Každá multikulturní rodina občas zažívá vtipné situace. U nás se například s úsměvem vzpomíná na jedny Velikonoce, kdy jsem svému americkému manželovi řekla, že upeču beránka. Byl docela překvapený, protože jsem v té době byla vegetariánka. On samozřejmě neměl ani tušení, že mám na mysli dezert. Vybavíte si podobné nedorozumění?
No jéje. To je každý den něco. Hlavně momentálně skrz Heli, která ty věty plácá, jak se jí zlíbí.
Manžel neumí vyslovit ř, takže si na Moravě objednával: „Jedno pifo a prase, prosím.“
Já mám zase dost černý humor, takže když se mě manžel zeptal, co budeme s tím dítětem dělat, když to s ním nebude k vydržení, zněla má odpověď: „zakopeme a uděláme si nové“ asi moc tvrdě a chvíli to v rozpacích vypadalo na rozvod.
Vlastně se mi zrovna tento typ jazykové bariéry moc líbí. Kolikrát vznikají strašně legrační vzpomínky.
Jméno: Marcela
Země, kde momentálně žijete: Belgie (město Denderleeuw)
Počet let v cizině: 11
1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?
Belgický partner, kterého jsem rok předtím potkala během Erasmu v Gentu. Po roce dojíždění, kdy jsem zároveň dokončila magisterské studium v ČR, jsem se rozhodla zkusit jít do Belgie a už jsem tu zůstala.
2. Jaké výhody Vám přináší život v zahraničí?
Kontakt s cizími jazyky a lidmi různých národností.
3. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybí? Máte možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
České obchůdky tu byly, ale tím, že jezdím pravidelně do ČR, nemám potřebu nějak nakupovat do zásoby. Chybí mi lesy a hory. V ČR jsem žila 200 m od lesa, zde musím jet autem, abych do nějakého dojela. Také hrady a zámky pro veřejnost se tady moc nenajdou. Tím, že jsou tu ženy na mateřské jen 3 měsíce, tak zde přes den není nabídka aktivit pro maminky s dětmi. Kaváren s koutkem pro děti je tu také pomálu.
Pro školkové a školou povinné děti jsou naopak kroužky až pozdě odpoledne či večer, jelikož mají školu do 15:30, tak je to celkem časově náročné (a osobně bych řekla, že i pro děti vyčerpávající)
4. Jak se Vy a Vaše děti vyrovnáváte se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?
Pravidelně si voláme přes videohovor. Máme velmi dobré vztahy s širokou rodinou a máme to štěstí, že v ČR bydlíme opravdu blízko sebe (ve stejné ulici či ve stejném městě), takže se při návštěvách ČR intenzivně vídáme, a vztah tak posilujeme a udržujeme.
5. Jak často jezdíte do ČR a jak vypadá váš program?
Před koronou jsme jezdili co 2 měsíce na 10 dní a o letních prázdninách na několik týdnů. S rostoucím věkem dětí se to však omezí bohužel jen na prázdniny. Naštěstí mají v Belgii několik týdenních prázdnin. V ČR bydlíme u mých rodičů, vídáme se s rodinou a přáteli. Všichni mají děti v podobném věku, takže je to skvělé vidět, jak si mé děti budují českou skupinu přátel. Občas podnikneme nějaký výlet, ale spíše si jen užíváme rodinu a přátele.
6. Přemýšlela jste někdy o návratu do Česka?
Ne, v Belgii jsem moc spokojená.
7. Jak jsou na tom Vaše děti s češtinou?
Podle mě mají češtinu velmi dobrou. Lenny je 5 let, Matsovi 3 roky – bezvadně přepínají během konverzace do vlámštiny X češtiny podle toho, na koho hovoří. Používají správně rody, skloňování, tvar sloves. Prarodičům navzájem překládají.
8. Daří se Vám udržovat zájem dětí o českou kulturu a jazyk? Funguje u Vás česká komunita nebo škola?
Ano, máme silnou českou komunitu. Jsme české maminky s dětmi stejného věku, tak je pro nás snadné udržovat kontakt. Během hraní spolu děti mezi sebou hovoří mixem obou jazyků.
9. Každá multikulturní rodina občas zažívá vtipné situace. U nás se například s úsměvem vzpomíná na jedny Velikonoce, kdy jsem svému americkému manželovi řekla, že upeču beránka. Byl docela překvapený, protože jsem v té době byla vegetariánka. On samozřejmě neměl ani tušení, že mám na mysli dezert. Vybavíte si na podobné nedorozumění?
Dlouho jsem přemýšlela, protože úsměvné situace zažíváme často, ale v tuto chvíli si opravdu nemohu na nic konkrétního vzpomenout.
Předchozí díl seriálu najdete zde.
Sledovat mě můžete i na Facebooku nebo Instagramu.