Právě čtete druhou část série o zážitcích ze Švýcarska, konkrétně o překvapeních – milých i nemilých, která nás tu potkala. Tato nádherná země není od Česka vzdálená geograficky ani kulturně natolik, abych tu zažívala kulturní šoky (jako tomu bylo před lety v USA). Nicméně pár zajímavostí, o které bych se chtěla podělit, by tu bylo.
2. Hledání bydlení
Známá hláška, že ve Švýcarsku je jednodušší sehnat práci než bydlení, je bohužel pravdivá. Nám se podařilo najít byt po 4 měsících intenzivního hledání, což je podle místních rekordně krátký čas. Pro nás to byl šok, protože v USA se nám vždycky podařilo najít bydlení během jednoho odpoledne. Vybírali jsme si my je, a ne oni nás.
Ve Švýcarsku je nutnost přijít si byt k pronájmu osobně prohlédnout a poté vyplnit formulář s podrobnými osobními údaji (včetně vašeho platu a kontaktu na zaměstnavatele) a ten poslat realitní kanceláři spolu s potvrzením o bezdlužnosti. Co na tom, že jste ve Švýcarsku teprve týden.
Nechápali jsme, proč nám chodí samé zamítavé odpovědi. Měli jsme dobré reference od zaměstnavatele, čistý trestní rejstřík, nehráli jsme na žádné hudební nástroje a nevlastnili žádné domácí zvíře.
Potíž je v tom, že poptávka mnohonásobně převyšuje nabídku, tudíž si majitelé mohou pečlivě vybírat. Dalším faktorem je, že v Curychu je zvykem stěhovat se jen 3x v roce (březen, červen, září), takže najít si byt v jiném období, může být problém.
Švýcaři se stěhují málo. Není divu, když je to taková zkouška odvahy. Cizinci jsou navíc rizikový faktor, protože u nich hrozí, že se budou chtít vrátit domů a majitel bude muset sehnat nového nájemníka. Někdy stačí, aby byl jen jeden z páru cizinec a hned máte body dolů.
Jako zázrakem se nám nakonec podařilo najít moderní byt v pěkném místě. Byli jsme totiž úplně první, kdo ho viděl, takže jsme o něj okamžitě zažádali. A tak jsme se stali vítězi výběrového řízení, jehož jedinými účastníky jsme byli my sami.
