Začínám novou sérii o zážitcích ze Švýcarska, konkrétně o překvapeních – milých i nemilých, která nás tu potkala. Tato nádherná země není od Česka vzdálená geograficky ani kulturně natolik, abych tu zažívala kulturní šoky (jako tomu bylo před lety v USA). Nicméně pár zajímavostí, o které bych se chtěla podělit, by tu bylo.
1. Společná pračka
Dovedete si představit nemít doma pračku? Komunitní prádelnu jsem zažila v Chicagu, kde jsem jezdila výtahem 20 pater do suterénu – v jedné ruce koš s prádlem, v druhé neposedné batole. Sdílet pračku (celkem jich bylo kolem 20) se všemi lidmi čtyřicetipatrového mrakodrapu mi přišlo nehygienické a cestování s prádlem otravné.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že se s tímto způsobem praní setkám ve Švýcarsku. Zvláště ve starších budovách (ale i v některých nových) lidé perou v suterénu. V prádelně buď máte vlastní pračku, nebo ve společnou, o kterou se dělíte s více domácnostmi. Pokud pračku sdílíte, musíte si čas na praní předem zarezervovat, tedy nelze prát, kdykoli se vám to hodí.
Nerozumím tomu, jak v této vyspělé zemi, kde všechno klape jak (švýcarské) hodinky, může ještě v roce 2023 existovat společné praní ve sklepě. Když jsem se tomu snažila přijít na kloub, zjistila jsem, že je to kvůli hluku.
Než se nám podařilo najít naše současné bydlení, kmitala jsem se dvěma dětmi 3 patra po schodech nahoru a dolů – každé praní 6x sem a tam. Časem jsem přestala používat sušičku, abych si ušetřila běhání. Na druhou stranu jsem byla o 4 kg hubenější než teď, když mám pračku v komoře.