Desátý díl je věnovaný Petře žijící ve Spojených arabských emirátech.
Jméno: Petra
Země, kde momentálně žiji: Spojené arabské emiráty
Počet let v cizině: 17
1. Co Váš přimělo odstěhovat se do ciziny?
Prvotní popud odcestovat byla převážně touha se osamostatnit. Vždycky jsem si říkala, že kluci se chodí na vojnu zocelit, a mně jako holce přišlo správné vyjet do světa na zkušenou.
Po maturitě jsem si sehnala práci au-pair (vychovatelky) dětí v Anglii. Dostala jsem se do parádní rodinky, u které jsem vydržela 2 roky. Vrátila jsem se pak do Česka, dodělala bakaláře, ale nějak jsem se doma necítila ve své kůži.
Moc jsem toužila cestovat a poznat svět. Nechtěla jsem sedět v kanceláři u počítače. V Praze se zrovna konal nábor letušek pro Etihad Airways. Šla jsem, prošla jsem a odletěla jsem do Abu Dhabi. Splnil se mi sen mít možnost žít v cizině, poznávat svět a často zaletět domů.
2. Jaké výhody Vám přináší život v zahraničí?
Mně život v zahraničí přináší jednu jasnou výhodu a tou je rozmanitost. Mít možnosti nových zážitků, poznatků, kultur, zkušeností, příležitostí a rozhledů, které by pro mě doma na Kladně byly nemožné.
3. Co Vám v zahraničí chybí (kromě rodiny a přátel)? Máte možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
Žiji v poušti, takže kromě rodiny nám jednoznačně chybí LESY a příroda celkově! Doma máme křivoklátské lesy, Lánskou oboru, Klíčavu, Slapy atd. atd. Jasnačka, máme tady v Emirátech parky, ale les je les. A s jídlem to u nás není tak horké – i na benzínce se dá koupit Marlenka, ale na to jsem si musela počkat. Ze začátku se tu nedal sehnat ani kváskový chleba. Naštěstí jsem minimálně jednou za měsíc letěla do Evropy, tam jsem si pořídila, co bylo třeba. A nebo nějaká kolegyně dovezla po návštěvě v Čechách nejlépe něco přímo od maminky.
Po sedmi letech lítání, když jsem chtěla být zase nohama na zemi, už je tady výběr perfektní, a když se vracím z Čech, tak si vezu z potravin úplné minimum. Spíš bych řekla, že se mi jazýček přeorientoval na cizí kuchyně, takže si dopřáváme dobroty ze všech koutů světa. Momentálně frčím na vietnamských tradičních „pho“ polévkách.
4. Jak se vyrovnáváte se steskem po rodině? Máte na to nějaký recept?
Kompenzací velké vzdálenosti od rodiny je vědět, že všichni doma jsou v pořádku a šťastní. Zní to jako klišé, ale pro mě je to důležité. Mamča občas tvrdí, že je více v kontaktu se mnou než s mojí sestrou, která bydlí pár minut od ní. Úplně na začátku před 20 lety jsme si vyměnovaly e-maily třeba 5x denně, pak naštěstí začal fungovat Skype a dneska už máme rodinnou skupinu na Whatsapp, tam frčí fotky a videa a hlasové zprávy. Přes Messanger sdílíme novinky, informace a zprávy. Takže jsme v denním kontaktu. A to je nejlepší recept, komunikovat a každý den se pozdravit.
5. Jak často jezdíte do ČR a jaký je Váš program?
Abych byla přesná, tak za celou dobu, co jsem v cizině, jsem odletěla do Česka 106krát. Někdy se to povedlo i vícekrát do měsíce, a bohužel v době pandemie jsem tu dva roky byla ukotvená. Naštěstí se nám povedlo doletět domů teď v září na krásné babí léto alespoň na dva týdny. Manžela jsem nechala doma a se synem jsme narychlo odcestovali za babičkou, hned jak nám zrušili karanténu po návratu. A když jsme doma, tak máme klasické kolečko návštěv. Mám vždy štěstí, že doletím zrovna, když se něco děje. Ať je to oslava anebo nějaká jiná událost, takže se nikdy nenudíme.
6. Přemýšlela jste někdy o návratu do Česka?
V Emirátech se žije na víza, která se musí obnovovat. Pro mě je návrat do Česka vždy jako plán B, pokud by se cokoliv stalo a víza bych náhodou nedostala. Doma mám zázemí a není problém se kdykoliv vrátit. Víc o mém návratu polemizuje mamča. Už je v důchodu, tak by nás chtěla mít všechny pohromadě.
7. Jak je na tom syn s češtinou?
Synovi teď byly 3 roky. Česky vše rozumí, a pokud tápe, tak udělá jen „hmmm“, ale já vím, že musím použít jiná slova a pak ještě dovysvětlit v angličtině. Díky taťkovi rozumí i mluví arabsky. Arabská babička na něj mluví somálsky. Když jede v taxíku, tak s ním řidič komolí v urdu. V obchodech jsou prodavačky z Filipín, tak slyší i tagalog. Jsme tady opravdu multikulturní směs.
8. Daří se Vám udržet zájem o českou kulturu a jazyk? Funguje u Vás komunita nebo škola?
S jazykem opravdu problém nemáme. Kluk je ukecaný a sám od sebe začne česky zpívat a něco blábolit. S babičkou, tetou a sestřenkama jsme v kontaktu denně, takže nemá problém s nima pokecat. Kulturní události tady česká komunita udržuje, ale my jako rodina jsme se zatím nezúčastnili. Snad to vyjde, další plánovaná akce je Mikuláš v poušti. Fungovala tu skupinka na doučování češtiny, ale ta musela být přes pandemii zrušená. Přímo českou školu tady nemáme.
9. Každá multikulturní rodina občas zažívá vtipné situace. U nás se například s úsměvem vzpomíná na jedny Velikonoce, kdy jsem svému americkému manželovi řekla, že upeču beránka. Byl docela překvapený, protože jsem v té době byla vegetariánka. On samozřejmě neměl ani tušení, že mám na mysli dezert. Vybavíte si podobné nedorozumění?
Vtipných situací je taková spousta. Smějeme se pořád. Syn perlí denně s novým slovníkem a my máme o komedii postaráno. Už se těším, až bude starší a bude všemu víc rozumět.
Před několika měsíci syn pořád brblal: „Labble, labble“, tak jsem si myslela, že se naučil něco arabsky. Pak jsem přišla na to, že se u tetiček kouká na Tlapkovou patrolu a jeden pejsek se jmenuje Rubble a můj kluk se do něj vyloženě zamiloval, takže si pak s ním hrál imaginární hry.
Sledovat mě můžete i na Facebooku nebo Instagramu.
Comments