Hodně z nás – Čechů žijících v cizině – se nedávno vrátilo z dlouho očekávané dovolené v Česku. Pro naši rodinu to byly dva dlouhé roky, a proto jsme si užili nejen výlety po hradech a zámcích, ale i zdánlivě obyčejné věci jako český chleba, maminčiny koláče, domácí švestky, lesní ostružiny, koupání v rybníku, rodinné oslavy nebo možnost mluvit celý den jenom česky.
Když jsem při odletu z vídeňského letiště viděla spousty českých a slovenských rodin loučících se s rodiči a prarodiči před nástupem do letadel mířících do světa, přemýšlela jsem, jak se asi cítí, co se jim honí hlavou… Bude se jim stýskat tak jako nám?
Ještě teď mám v živé paměti jednoho dědečka, který se nakláněl přes zábradlí ke své malé vnučce, aby ji ještě naposledy objal. „Já za tebou přijedu, Eli!” volal na ni, když už se za ní zavíraly automatické dveře.
Dlouhé odloučení od rodiny je nejvyšší daň, jakou lidé, kteří si zvolili život v cizině, platí. Rozhodla jsem se požádat české ženy žijící v různých koutech světa, aby se s námi podělily o své příběhy, pocity a recepty na to, jak se vyrovnat se steskem po domově.
Snad vás tyhle minirozhovory zaujmou stejně jako mě, a pokud je i vaše doma v cizině, možná vás trochu zahřeje pocit, že v tom nejste sami.
Jméno: Bára
Země, kde momentálně žijete: Španělsko (Katalánsko)
Počet let v cizině: téměř 11
1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?
Španělský expartner.
2. Jaké výhody Vám přináší život v zahraničí?
Větší horizonty, multikulturnost.
3. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybí? Máte možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
Česká příroda (lesy, lomy…), české divadlo, knihy apod. Nakoupit můžeme některé výrobky (uzené maso, kysané zelí, chleba podobný českému) například v Lidlu nebo v polském obchodě.
4. Jak se Vy a Vaše děti vyrovnáváte se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?
Časté videohovory.
5. Jak často jezdíte do ČR a jak vypadá váš program?
V posledních letech jednou ročně na dva týdny v rámci letních prázdnin.
6. Přemýšlela jste někdy o návratu do Česka?
Nevylučuji ho, až budou dcery větší (nyní je jim 8 a 4) a splní si povinnou školní docházku.
7. Jak jsou na tom Vaše děti s češtinou?
Starší poměrně dobře rozumí, mluví i čte (slabá stránka je pravopis). Mladší půjde, doufám, v jejích stopách. Zatím dobře rozumí a používá jednotlivá česká slova a jednoduché věty.
8. Daří se Vám udržovat zájem dětí o českou kulturu a jazyk? Funguje u Vás česká komunita nebo škola?
Ano, na Vánoce u nás doma naděluje Ježíšek, o Velikonocích pleteme pomlázku… V roce 2016 jsem začala provozovat českou školičku v Barceloně, během pandemie bylo pár online setkání, uvidíme, co bude dál.
9. Každá multikulturní rodina občas zažívá vtipné situace. U nás se například s úsměvem vzpomíná na jedny Velikonoce, kdy jsem svému americkému manželovi řekla, že upeču beránka. Byl docela překvapený, protože jsem v té době byla vegetariánka. On samozřejmě neměl ani tušení, že mám na mysli dezert. Vybavíte si podobné nedorozumění?
Můj (už zmíněný) španělský expartner si dlouho myslel, že vánoční dárky nosí „ježeček“.
Jméno: Kateřina
Země, kde momentálně žijete: Španělsko
Počet let v cizině: 11
1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?
Přišla jsem do Španělska částečně za manželem a taky dělat dobrovolnický program EU. Ale už dříve jsem díky studiu žila v USA a také v Nizozemí.
2. Jaké výhody Vám přináší život v zahraničí?
Upřímně moc výhod nevidím, snad jen o trošku lepší klima než v ČR a přístup k čerstvému, kvalitnímu ovoci a zelenině. Výhodou je asi i to, že jsem se díky pobytu tady i v dalších zemích naučila dobře několik jazyků a jsem zvyklá se orientovat v mezinárodním prostředí.
3. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybí? Máte možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
Chybí mi tady hlavně věci a služby, které se týkají dětí, dětské koutky v restauraci, pěkná hřiště… To vše je v ČR samozřejmostí. Dost mi chyběla česká dlouhá mateřská dovolená. Z potravin si občas dovezu český kmín, jinak se dá sehnat skoro vše.
4. Jak se Vy a Vaše děti vyrovnáváte se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?
Náš recept je dělat si české prostředí doma. Posloucháme českou hudbu, díváme se na české pořady, vídáme se s českými kamarády, dodržujeme české tradice…
5. Jak často jezdíte do ČR a jak vypadá váš program?
Většinou dvakrát až třikrát za rok, a pokud jedeme na kratší dobu, navštěvujeme se hlavně s rodinou a přáteli. Pokud jedeme na delší dobu, máme čas i cestovat, navštívit hrady a zámky, trávíme čas na chatě atd.
6. Přemýšlela jste někdy o návratu do Česka?
Už je to asi dávno, v poslední době ne.
7. Jak jsou na tom Vaše děti s češtinou?
Mluví velmi dobře, zatím se nám daří češtinu udržet. Na mě mluví vždy jen česky. Zatím. A doufám, že to tak zůstane.
8. Daří se Vám udržovat zájem dětí o českou kulturu a jazyk? Funguje u Vás česká komunita nebo škola?
Funguje, ale školu máme daleko a nechce se nám tam trávit soboty, ale vídáme se s českými kamarády.
9. Každá multikulturní rodina občas zažívá vtipné situace. U nás se například s úsměvem vzpomíná na jedny Velikonoce, kdy jsem svému americkému manželovi řekla, že upeču beránka. Byl docela překvapený, protože jsem v té době byla vegetariánka. On samozřejmě neměl ani tušení, že mám na mysli dezert. Vybavíte si podobné nedorozumění?
Vzpomínám si, že moje mamka při seznamování s tchyní pronesla místo těší mě dobrou chuť. A manžel mé rodině v restauraci překládal, že mají salát z teplé kočky (=čočky).
Jméno: Hana
Země, kde momentálně žijete: Rusko
Počet let v cizině: 13,5
1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?
Můj tehdejší přítel (Němec). Já byla v Česku, on v Německu, chtěli jsme se sestěhovat a řešili kam. A v té době mu nabídli práci v Rusku, tak jsme se sestěhovali do Ruska s tím, že sem půjdeme na 3 roky s možností si pobyt prodloužit o další dva roky.
2. Jaké výhody Vám přináší život v zahraničí?
Těžko říct, pro nás jsou to určitě finance. Práce je zde mnohem lépe placená. Pro mě také možnost být doma s dětmi a mít na ně mnohem více času, než kdybych musela chodit do práce. Pro děti je určitě nespornou výhodou, že získají bez velké námahy do své jazykové výbavy další jazyk.
3. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybí? Máte možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
Bohužel tradiční české potraviny tady nejsou, ale zato se dají najít náhražky. Když byly děti malé, chyběly nám klasické piškoty a rohlíky. Teď nám chybí větší výběr v sýrech a šunkách. A určitě také nedostatek literatury (v českém a německém jazyce). Vozit všechno v kufrech začíná být čím dál tím náročnější.
4. Jak se Vy a Vaše děti vyrovnáváte se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?
Musím říct, že jelikož se děti narodily tady, je pro ně standard vidět rodinu relativně málo. Jsou zvyklé, že se s prarodiči a jinými příbuznými vídají velice často na Skypu. Pro mě to bylo ze začátku těžší, ale díky možnostem dnešních médií mám i já pocit, že jsme někdy v kontaktu častěji, než když jsem žila v Česku.
5. Jak často jezdíte do ČR a jak vypadá váš program?
Před nástupem dětí do školy jsem s nimi do ČR jezdila každé 3 měsíce. Teď je to už bohužel maximálně 2x ročně. Většinou jedeme na Vánoce, ale musíme to samozřejmě střídat s rodinou v Německu. A pak během letních prázdnin. Díkybohu za ně. Tam máme pak více času na všechny. Snažíme se, aby dcera mohla alespoň na týden na nějaký tábor, pobudeme u babičky a dědy, navštěvujeme kamarády – také ty, které jsme si našli v Rusku a kteří se už zase vrátili domů.
6. Přemýšlela jste někdy o návratu do Česka?
Vzhledem k tomu, že manžel je Němec, už od začátku našeho vztahu jsem věděla, že se do Česka natrvalo už asi nikdy nevrátím.
7. Jak jsou na tom Vaše děti s češtinou?
Mám dvě, dcera má 7 a syn skoro 5. Oba mluví plynule bez větších chyb. Mně se to těžko posuzuje, ale třeba v Česku mi říkají, že mluví oba moc dobře. Když to srovnám s dětmi svých českých kamarádek, které mají za manžela cizince, můžu říct, že jsou na tom moje děti dobře. Bohužel jsme ale ještě nezačali česky číst a psát, protože dcera chodí do britské školy a má k angličtině ještě ruštinu. Ale počítám, že až si bude v těchto jazycích jistější, určitě se podíváme i na český jazyk.
8. Daří se Vám udržovat zájem dětí o českou kulturu a jazyk? Funguje u Vás česká komunita nebo škola?
Zájmem bych to nenazvala, ale určitě nemají problém se s někým česky bavit. Nestalo se mi, že by třeba nechtěly mluvit česky nebo že by se styděly.
Česká komunita tady funguje, i když po „diplomatických problémech“ a uzavření Českého domu je frekvence setkávání menší.
9. Každá multikulturní rodina občas zažívá vtipné situace. U nás se například s úsměvem vzpomíná na jedny Velikonoce, kdy jsem svému americkému manželovi řekla, že upeču beránka. Byl docela překvapený, protože jsem v té době byla vegetariánka. On samozřejmě neměl ani tušení, že mám na mysli dezert. Vybavíte si podobné nedorozumění?
Tak řekla bych že české Velikonoce jsou asi šok pro každého cizince. Především návštěvy s pomlázkou.
Nebo když jsem tehdy ještě příteli vysvětlovala, že ho k oltáři povede maminka, koukal se na mě jako blázen a řekl, že on teda půjde sám. Tak vstoupil do sálu, a protože nikdo nechápal, proč jde sám, alespoň sklidil obrovský aplaus. Asi za odvahu.
Nebo vysvětlování, že holčičce se propíchnou uši skoro hned po porodu a babička jí koupí první náušnice, dcera je nemá dodnes...
Jméno: Dominika
Země, kde momentálně žijete: USA (New York City)
Počet let v cizině: 24 let
1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?
V době, kdy jsem byla ve 3. ročníku na gymplu, začalo hodně lidí cestovat na rok na střední školu do Británie nebo USA. Tak jsem to doma tak nějak nadhodila, ale rodiče řekli: „Ne, udělej si maturitu a pak se uvidí.“ Takže jsem odmaturovala, podala přihlášky na univerzity a požádala jsem o stipendia. Nikdy jsem neměla velké plány nebo touhu zůstat, ale tak nějak to do sebe zapadalo. Začala jsem studovat a ve druháku poznala budoucího manžela (z Kypru).
Po škole jsme se přestěhovali do Houstonu. Pak přišla energetická krize a 9/11. Manžel byl propuštěn z Enronu a musel si rychle najít práci. Já studovala MBA na Rice University. Věděli jsme, že na jihu se nám nelíbí, a když byla možnost přestěhovat se do New Yorku, hned jsme po tom skočili. Pak konečně přišla zelená karta, občanství a dvě děti. Po patnácti letech tu pořád jsme.
2. Jaké výhody Vám přináší život v zahraničí?
Být do určité míry nezávislá na rodině a starých zvycích, dělat si věci tak, jak chci já, a možnost prosadit se bez závisti a rad ostatních.
3. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybí? Máte možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
Z hlediska nákupu nám nic nechybí. NYC je samozřejmě velmi „rychlé“ město, takže do Prahy/Čech ráda jezdím „zpomalit“ a „zklidnit se“.
4. Jak se Vy a Vaše děti vyrovnáváte se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?
Babička si děti odmala bere na prázdniny v létě a v zimě a my pak jezdíme na kratší dovolenou. Děti si zvykly mít babičku a dědu jen pro sebe a mají s nimi krásný vztah. Když si volají, děda pro ně vymyslí nějakou aktivitu, něco víc, než aby se jen zeptal „jak se máš“ nebo jim říkal „mně se stýská“. Máme rodinný WhatsApp a v podstatě denně si posíláme fotky a víme, kdo co dělá.
5. Jak často jezdíte do ČR a jak vypadá váš program?
Před covidem každý prosinec a léto a babička do USA na Den díkůvzdání a jarní prázdniny. V Čechách děti tráví čas s prarodiči, bratrancem a sestřenicí a na táborech (letos poprvé celotýdenním). Mezitím si děláme různé výlety – Krkonoše, Šumava, Karlštejn, Karlovy Vary atd.
6. Přemýšlela jste někdy o návratu do Česka?
Občas. Mám to tam ráda, ale poslala bych tam děti do americké nebo britské školy. Nejvíce by mi vadila výuka a způsob myšlení na školách. Nechávám si dveře otevřené.
7. Jak jsou na tom Vaše děti s češtinou?
Řekla bych, že velmi dobře. V podstatě mluví plynně. V prosinci a v červnu navštěvují 1–2 týdny českou kmenovou školu v Praze.
8. Daří se Vám udržovat zájem dětí o českou kulturu a jazyk? Funguje u Vás česká komunita nebo škola?
Děti mají velmi blízko k babičce, dědovi, pradědovi a prababičce. Jsou šťastné, že s nimi můžou být samy. Obě děti si přivezly z táborů kamarády, se kterými si dopisují. Dodržujeme plno českých (a kyperských) zvyků. Děti respektují všechny tři kultury.
Máme kolem sebe pár českých a slovenských kamarádů, takže děti vidí, že používám češtinu s dospělými. Děti ale nejsou stejného věku a českou školu o víkendu nestíháme. Raději vyrazíme do přírody. Vyučuji děti sama. Také posílají české paní učitelce a celé třídě dopisy. Jsou na to moc pyšné. Paní učitelky mají na jejich dopisy a fotky speciální nástěnky ve třídách.
9. Každá multikulturní rodina občas zažívá vtipné situace. U nás se například s úsměvem vzpomíná na jedny Velikonoce, kdy jsem svému americkému manželovi řekla, že upeču beránka. Byl docela překvapený, protože jsem v té době byla vegetariánka. On samozřejmě neměl ani tušení, že mám na mysli dezert. Vybavíte si podobné nedorozumění?
Ježiš, takových nedorozumění je – vysvětlovat třeba čerta a Mikuláše, nebo že Ježíšek nosí dárky. Samozřejmě na Jihu to trochu jinak, ale prohlásit nahlas v progresivní nezávislé newyorské škole „Ježíš mi nosí dárky“, to zní velmi jinak.
Jméno: Michaela
Země, kde momentálně žijete: Kanada
Počet let v cizině: 18
1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?
Tenkrát mi bylo čerstvých 18 let. Byla jsem mladá, chtěla jsem si užívat života, poznat svět. Můj plán byl zůstat v Německu 14 dní (poslední prázdniny před pracovním životem) a pak se posunout jinam… Jenže jsem zůstala už napořád… V roce 2006 jsem poznala manžela. No a ten zbytek je jasný...
A proč z Německa do Kanady? Byli jsme unavení… Připadali jsme si jako křečci na kolečku. Já 8–10 hodin v práci, dcera ve školce, manžel podnikal. Po práci mě ještě čekala manželova administrativa, dům, zahrada. Dceru jsme si předávali jak štafetový kolík, aby ten druhý mohl pracovat. Až jsme si jednoho dne položili otázku: „Proč vlastně?“ Jen proto, abychom splnili určitá očekávání společnosti – kolik máte peněz, jaké máte auta, kolikrát za rok a kam jezdíte na dovolenou?
Navíc mi připadá, že sociální systém v Německu je nastaven nespravedlivě a znevýhodňuje pracující občany. Odešli jsme, protože jsme nedokázali žít někde, kde se měří dvojím metrem.
Chtěli jsme trávit víc času s rodinou a žít kvalitnější život. I v Kanadě se musí tvrdě pracovat, ale vaše materiální a finanční situace vůbec nikoho nezajímá (až na turistické oblasti typu Alberta a Britská Kolumbie, kde se musíte ohánět, abyste se uživili a všichni koukají, co máte, nebo nemáte). Celkově je ale vše úplně bez stresu a já jsem pro rodinu doma. Tady na venkově se mi moc líbí, jak ochotně si sousedé pomáhají.
2. Jaké výhody Vám přináší život v zahraničí?
Neřekla bych, že to jsou zrovna výhody. Je to jiné. Vlastně i úplně normální život, jaký žijí všichni ostatní, jen v zahraničí. Pokud tak mladý člověk, jako jsem byla tenkrát já (na přelomu puberty a dospělosti), tuhle fázi života zažije jinde než v ČR, nepřijde mu, že je něco jinak nebo že má nějakou výhodu. Tedy kromě jazykové vybavenosti. A pokud někdo řekne, že se máme finančně lépe, má pravdu, ale otázkou je, za jakou cenu. To už totiž nikdo nevidí.
3. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybí? Máte možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
Mně teda konkrétně v Kanadě chybí takové to typické „zajdeme na kafe, zajdeme na skleničku“, typické české kulturní vyžití, tábory a kroužky pro děti. To mi docela chybělo už i v Německu. Potraviny se dají sehnat nebo poslat.
4. Jak se Vy a Vaše děti vyrovnáváte se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?
S něčím takovým se nedá nikdy vyrovnat. Na to recept prostě neexistuje… Rodina bude chybět vždycky. Jenže na to člověk v osmnácti ještě vůbec nemyslí. Snažíme se to vychytávat pomocí videohovorů.
5. Jak často jezdíte do ČR a jak vypadá váš program?
Když jsme žili v Německu, jezdila jsem do ČR každý měsíc. Záměrně jsem si v Německu hledala práci, která mi tenhle luxus umožňovala – jezdit pracovně do ČR. V pátek večer jsem dojela k rodičům a zůstala jsem přes víkend. Pracovala jsem do středy nebo do čtvrtka a v neděli v noci jsem opět odjížděla. To bylo později i hrozně fajn kvůli dceři. K tomu jsme jezdili 3x až 4x do roka na dovolenou k rodičům. A program? Hrady, zámky, zábavní parky, vinné sklepy a jídlo. A co jsme v Kanadě, drží nás v šachu covid.
6. Přemýšlela jste někdy o návratu do Česka?
Velmi často, ale vím, že už bych se nedokázala a ani nechtěla přizpůsobit. Možná na důchod.
7. Jak jsou na tom Vaše děti s češtinou?
No… špatně.
8. Daří se Vám udržovat zájem dětí o českou kulturu a jazyk? Funguje u Vás česká komunita nebo škola?
Kulturu se nám tak nějak udržovat daří, ale jazyk je prostě už horší. A česká komunita… Ne, ta tu vůbec nefunguje... Skupina starších, zatrpklých lidí, kteří mezi sebe nechtějí pustit mladé. Jenže už si neuvědomují, že my bychom mohli být další generace, která by skupinu mohla udržet.
9. Každá multikulturní rodina občas zažívá vtipné situace. U nás se například s úsměvem vzpomíná na jedny Velikonoce, kdy jsem svému americkému manželovi řekla, že upeču beránka. Byl docela překvapený, protože jsem v té době byla vegetariánka. On samozřejmě neměl ani tušení, že mám na mysli dezert. Vybavíte si podobné nedorozumění?
Krom toho, že první dny v ČR na všechny mluvíme německy a po návratu na všechny zase česky, tak vlastně nic takového nemáme.
Jméno: Markéta
Země, kde momentálně žijete: USA (Kalifornie)
Počet let v cizině: 12
1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?
Vždycky jsem chtěla žít v cizině. Baví mě učit se cizí jazyky. Tak nějak mě to vždy táhlo ven. Pak jsem potkala manžela Američana a usídlili jsme se v Kalifornii.
2. Jaké výhody Vám přináší život v zahraničí?
Jiná, svobodnější atmosféra a pozitivní přístup lidí. Největším přínosem pro mě byla práce a přístup zaměstnavatele, který mou práci vždy ocenil. Bylo to úplně něco jiného než v ČR. Žádná depresivní práce od nevidím do nevidím. Jinak poznat cizí kulturu je obohacující ve všech směrech.
3. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybí? Máte možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
Ano, ty potraviny. Všechno tady chutná jinak. Teď po prázdninách u maminky, která pěstuje všechnu možnou zeleninu a ovoce a každý den nosila čerstvé rohlíky, mi to hodně chybí a skoro nic mi tady nechutná. Ale já si zase zvyknu…. České potraviny jsem tady v obchodech nenašla (kromě piva Plzeň). Ale já zrovna pivo moc nemusím.
4. Jak se Vy a Vaše děti vyrovnáváte se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?
Je to těžké. A to loučení s rodinou v ČR je vždy moc smutné. Trvá mi několik dní, než se z toho vzpamatuju. Mám v sobě částečně pocit viny. Pomůže mi, že prostě naplánuju cestu do ČR, ale není to vždy snadné kvůli financím a teď i kvůli covidu. Dětem vytisknu fotky, kde jsou s rodinou, dám za rámeček a pověsím jim to do pokojíčku.
5. Jak často jezdíte do ČR a jak vypadá váš program?
Jednou za 2–3 roky. Bydlíme u mamky, kde trávíme většinu času. Podnikáme výlety do okolí, a hlavně trávíme čas s rodinou a přáteli.
6. Přemýšlela jste někdy o návratu do Česka?
Zatím návrat neplánujeme, uvidíme, co přinese budoucnost.
7. Jak jsou na tom Vaše děti s češtinou?
Nic moc. Obě děti dost rozumí česky, ale mluví převážně anglicky. Jedno dítě se hodně snaží a začíná mluvit česky, ale druhé dítě zatím nezájem. Jsou ještě malé a věřím, že se to zlepší.
8. Daří se Vám udržovat zájem dětí o českou kulturu a jazyk? Funguje u Vás česká komunita nebo škola?
Česká škola zde není a kontakty s českými rodinami tak nějak vymizely s příchodem covidu. Snad se to změní s příchodem chladnějšího počasí (ještě pořád jsou tady vedra). Takže zatím jen české knížky a pohádky.
9. Každá multikulturní rodina občas zažívá vtipné situace. U nás se například s úsměvem vzpomíná na jedny Velikonoce, kdy jsem svému americkému manželovi řekla, že upeču beránka. Byl docela překvapený, protože jsem v té době byla vegetariánka. On samozřejmě neměl ani tušení, že mám na mysli dezert. Vybavíte si podobné nedorozumění?
Ten manželův šok, že na Vánoce jíme kapra, který předtím plaval ve vaně….
A taky jedny Velikonoce v ČR s manželem – ten šok, že holky dostanou výprask na Velikonoční pondělí. Taky jsem se jednou moc divila, že Američané jí hrášek i s lusky.
Další díl najdete zde.
Sledovat mě můžete i na Facebooku nebo Instagramu.