top of page
Denisa Sciortino

České cizinky: Rozhovory s Češkami z různých koutů světa (díl jedenáctý)

Předposlední díl rozhovorů s úžasnými českými ženami, které se rozletěly do všech koutů světa.


Jméno: Lenka

Země, kde momentálně žijete: Jižní Korea

Počet let v cizině: 24 (Německo, Velká Británie, USA a JK)

1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?

Mamka žila v Německu, tak jsem po maturitě měla možnost jít za ní.


2. Jaké výhody Vám přináší život v zahraničí?


Poznáváme jiné kultury, místa, rozšiřujeme obzory.


3. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybí? Máte možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?


Chybí mi evropská kuchyně, pečivo. Myslela jsem, že miluju asijskou kuchyni, ale nejsem moc na ostrá jídla. Pečivo je tu víceméně dosladka. Minule jsem našla pekárnu s preclíky laugen (pozn. měkké německé preclíky), ale dali mi na to máslo s medem. To mě přešla chuť.


Maminka nám posílá balíky přes Německo, takže omáčky od Vitany, bohužel. Mám Thermomix s českými recepty, ale je hrozně těžké tu sehnat kořenovou zeleninu jako petržel a celer. Peču bábovky známým, ty mají úspěch, a naše knedlíky. Dělám je ze suchého droždí a povedou se i z hladké mouky.

4. Jak se Vy a Vaše děti vyrovnáváte se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?


Manžel je u americké armády. Měli jsme štěstí, že jsme byli 9 let v Německu a 4 let z toho blízko hranic, takže jsme domů jezdili dost často. Teď lítáme na letní prázdniny. Voláme si přes FaceTime s rodinou, hlavně mojí mamkou. Dětem chybí jen babička. Jsou zvyklí se stěhovat a už se umí přizpůsobit. Korea má co nabídnout – hlavně dětem, tak toho hodně podnikáme.


5. Jak často jezdíte do ČR a jak vypadá váš program?


Byli jsme v ČR v létě na měsíc a dcera byla na příměstském táboře, kde se jí moc líbilo. Tak teď se mnou i ráda mluví česky. Chystáme se přiletět zase příští léto na prázdniny.


6. Přemýšlela jste někdy o návratu do Česka?


Říkala jsem si s manželem, že až budeme v důchodu a děti vyrostou. Půl roku v ČR a půl roku někde jinde. Máme dost kočovný život, tak ani pořádně nevím, kde zakotvit.


7. Jak jsou na tom Vaše děti s češtinou?


Dcera (7) rozumí a mluví trochu lámanou češtinou. Doufám, že se to zlepší. Syn (4) občas něco řekne.

8. Daří se Vám udržovat zájem dětí o českou kulturu a jazyk? Funguje u Vás česká komunita nebo škola?


Když jsme žili ve Stuttgartu, děti chodily jednou týdne do české školy. Moc Čechů tu není. Tady v Daegu neznám nikoho. Dcera se těší zase na tábor v létě, tak má zájem se učit česky.


9. Každá multikulturní rodina občas zažívá vtipné situace. U nás se například s úsměvem vzpomíná na jedny Velikonoce, kdy jsem svému americkému manželovi řekla, že upeču beránka. Byl docela překvapený, protože jsem v té době byla vegetariánka. On samozřejmě neměl ani tušení, že mám na mysli dezert. Vybavíte si podobné nedorozumění?


Já jsem přestala v češtině říkat „fakt”? Když mi dcera něco vyprávěla, tak jsem s nadšením tohle slovo používala, jenže ono to zní pro Amíky jako jiné slovo. Já pak vysvětlovala ve školce, že dcera nemluví sprostě.


Zajímá Vás, jak se žije česko-americké rodině v Jižní Koreji? Můžete si o tom přečíst v samostatném článku, který se už brzo objeví na mém blogu.




Jméno: Petra

Země, kde momentálně žijete: Madagaskar

Počet let v cizině: 15


1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?


Svého budoucího manžela jsem následovala do jeho rodné Francie, kde jsme žili několik let. Jednoho dne manžel dostal zajímavou pracovní nabídku, což znamenalo přestěhovat se do afrického Beninu, a protože oba máme dobrodružnou povahu a spojují nás toulavé boty, brzy nato už jsme seděli v letadle spolu s našimi malými dětmi, kterým v té době byl rok a půl a tři roky. Navštívit Afriku bylo vždy mým velkým snem, který jsem si tím splnila. Po Beninu jsme se vrátili na pár let do ČR a pak přišla další nabídka a s tím spojené naše další africké dobrodružství, tentokrát na Madagaskaru. Tady žijeme už pět let.

2. Jaké výhody Vám přináší život v zahraničí?


Tak rozhodně je to získání mimořádného vnitřního bohatství, ať už je to objevování nové kultury, způsobu života, jazyka atd. Cestování a dlouhodobý pobyt v zahraničí je příležitost k rozšíření obzorů a ohromně obohacující životní zkušenost. Konkrétně v Africe se vám otevřou oči a změní se priority.


Také pro děti život v cizí zemi bývá velkým přínosem, i když začátky někdy nebývají lehké. Díky cestování získaly děti velký smysl pro adaptaci, což se jim jednou bude hodit.


Pohybujeme se v multikulturním prostředí, máme přátele z celého světa, poznáváme spousty velmi zajímavých lidí a tohle je přesně to, co mám na našem životě expatů ráda.


Těch dalších výhod je spousta, po celý rok máme velmi příjemné a slunečné klima. Navštěvujeme nádherná místa, nachází se tu endemická fauna a flóra, prázdné pláže s tyrkysovým mořem, zažíváme tady krásné momenty. Život je tu celkově klidnější a ne tolik hektický jako v Evropě. Máme vlastní kuchařku, což oceňuji hlavně já. Ale jako všude, ne všechno je tak růžové, tento ostrov by mohl být rájem na zemi, bohužel se ale potýká s obrovskými problémy týkající se odlesňování a chudoby.

3. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybí? Máte možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?


Nejvíc, teda až po rodině, se mi stýská po české přírodě. Chybí mi louky, voňavé lesy, trhání borůvek a lesních jahod přímo do pusy a čvachtání se ve studené řece. Pak ještě střídání ročních období, babí léto a milovaný podzim. A co mi ještě hodně chybí, je náš český smysl pro humor a to, že si dokážeme sami ze sebe udělat legraci.

České potraviny tu neseženu, jen jednou jsem zahlédla v supermarketu české pivo. Ale Afričané naštěstí vyrábí výborná piva, některá dost podobná českým, takže aspoň něco mi tu připomíná rodnou hroudu. Nakupuji ve francouzském supermarketu, takže některé evropské produkty seženu tam, i když nabídka je samozřejmě omezená.

4. Jak se Vy a Vaše děti vyrovnáváte se steskem po české rodině? Máte na to nějaký "recept"?


Se steskem se vyrovnáváme pokaždé těžce. V létě si vždycky na celou rodinu tak zvykneme, že odlety a odjezdy bývají hodně uplakané. Nemáme rádi loučení, máme velmi dobré rodinné vztahy, takže to bývá těžké pro obě strany. Po návratu nám tak týden až dva trvá, než se zase dostaneme do starých kolejí. Ale receptem jsou téměř každodenní telefonáty s rodinou. A občas sem za námi přiletí na návštěvu někdo z rodiny.


5. Jak často jezdíte do ČR a jak vypadá váš program?


Do Evropy za normálních podmínek létáme dvakrát ročně. V zimě do Francie za sněhem, protože ten klukům chybí snad nejvíc, a v létě pak jak do Francie, tak i do Čech. Nicméně v Čechách zůstáváme déle, téměř dva měsíce, a užíváme si rodiny, jak to jen jde. Letos jsme tam strávili měsíce tři, kvůli uzavřeným hranicím zpět na Madagaskar, takže bylo těžší se vrátit zpátky. Ale vůbec nám to nevadilo, naopak, aspoň si kluci prodloužili prázdniny.


V ČR většinu času trávíme s rodinou a užíváme si společných chvil. Občas nějaký výlet, ale abych pravdu řekla, klukům ke štěstí stačí jízda na kole s kámošema, koupačky v rybníku, ohýnky a procházky v lese.


6. Přemýšlela jste někdy o návratu do Česka?

Ano, přemýšlím. Ale tím, jak stárnu, mě nostalgie dostává čím dál víc. Navíc si uvědomuji, že rodiče tu nebudou navždy, a tak bych jim ještě chtěla být nablízku. Uvidíme, na druhou stranu jsme světoběžníci, zvyklí na multikulturní prostředí, takže život už jen v ČR si teď zatím nějak nedokážu představit.


Mým snem je žít napůl v ČR a napůl ve Francii, takové ideální řešení. Ale teď se nám do toho navíc zamotal Indický oceán, který jsme si opravdu zamilovali. Vlastně by nám vyhovovalo mít i více domovů. Pracujeme na tom.


7. Jak jsou na tom Vaše děti s češtinou?


Kluci jsou perfektně bilingvní fr/čj a i sami mezi sebou komunikují podle toho, jakou zrovna mají náladu. Hodně tomu pomohl čtyřletý pobyt v ČR po Beninu, kluci chodili do české lesní školky a starší syn má odchozené dva roky základky. Navíc se je ještě snažím doučovat českou gramatiku, i když poslední dobou už nezbývá tolik času, vzhledem k tomu, že mají ve škole povinnou angličtinu a španělštinu.


8. Daří se Vám udržovat zájem dětí o českou kulturu a jazyk? Funguje u Vás česká komunita nebo škola?


Děti se cítí jako Češi, ale i jako Francouzi, podle toho, kde se zrovna nachází. Takoví chameleoni, kteří se přizpůsobí okolí. Zajímavé třeba je, že i ze sna někdy povídají česky a jindy zase francouzsky.


O českou kulturu se zajímají, sledujeme naše filmy a vše české pak nasávají o prázdninách. Jen ty české dějiny je absolutně nezajímají. Česká komunita tady žádná není, vím jen o třech Češích, co tu žijí, ale nevídáme se.


9. Každá multikulturní rodina občas zažívá vtipné situace. U nás se například na jedny Velikonoce, kdy jsem svému americkému manželovi řekla, že upeču beránka. Byl docela překvapený, protože jsem v té době byla vegetariánka. On samozřejmě neměl ani tušení, že mám na mysli dezert. Vybavíte si podobné nedorozumění?


Na počátku našeho vztahu se manžel snažil naučit česky a jednou po romantické vydatné večeři mě chtěl překvapit svoji dokonalou češtinou tím, že se mě zeptal: „Lásko, můžu Tě poblít?“ Zřejmě tím myslel políbit... A jednou u kasy manžel vysvětloval pokladní, že už nemá penis, myslel tím, že už nemá žádné drobné, tedy peníze…



Sledovat mě můžete i na Facebooku nebo Instagramu.


Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page