Denisa Sciortino

29. 1. 2022

Ze života expata: Jižní Korea

Korejky jsou super. Je s nimi sranda a řeknou, co si myslí.

Lenka, Jižní Korea, 24 let v cizině

1. Co Vás přivedlo do Jižní Koreji?

Manžel je americký voják. Američani tu mají základny, a tak jsme tu s rodinou na pár let. Hned po několika měsících jsme si to tu prodloužili o rok. Tak moc se nám tu zalíbilo.

2. Pracujete ve stejném oboru jako v ČR?

Odešla jsem z ČR hned po maturitě. V Německu jsem dělala asistentku v sekretariátu v Mercedesu a to mi pomohlo najít si dobrou práci v Londýně. Pracovala jsem u investiční banky Morgan Stanley a pak jsem pomohla se založením dnes velmi úspěšné firmy PWP.

Mluvím plynule německy a anglicky. V Německu jsem hodně upotřebila i angličtinu a v Anglii zase němčinu. Znalost jazyků mi dost pomohla. Když jsme bydleli v Německu pár hodin od Čech, měla jsem práci, kde jsem využila všechny tři jazyky a dělala pro firmu, co měla pobočku v Čechách.

Když přišly děti a mohly do školky, našla jsem si zaměstnání, které je více méně mým koníčkem. Pracuju na dálku pro zubaře v Německu, který má americké pacienty. Pomáhám pacientům a teď mám na starosti hlavně marketing a sociální sítě, kde inzeruji a vymýšlím různé akce, jak získat nové pacienty. S covidem se ukázalo, že nemusím být přítomná, a tak pracuji dálkově z Jižní Koreje.

3. Čím je pro Vás Jižní Korea? Co se Vám na ní nejvíce líbí, nebo naopak nelíbí? Zažila jste někdy kulturní šok?

Bydlíme v Daegu, třetím největším městě v JK. Musím říct, že mi ani nevadí žít ve městě, i když jsem si říkala, že bych raději vychovala děti na venkově. Je tu krásně. Všude parky. Jsme kousek od řeky Sincheon a máme krásný pohled na kopce Apsan. Je tu kousek do přírody, i když kvalita vzduchu nic moc.

Děti tu mají co dělat. Kromě různých dětských herniček, zábavních parků a dětských hřišť je tu nespočetně kroužků – především taekwondo a piano. Děti vám přivezou domů žlutým autobusem. Tři lekce týdně vás vyjdou na 100-120 amerických dolarů měsíčně.

Školky jsou tu úžasné. Děti se učí čajovou tradici, chodí se dívat na zvířátka, provozují sport (balet, plavání, golf). Je to různé podle školky, kterých je tu hromada. Měsíčně stojí kolem 300 dolarů a výš a v ceně je i kvalitní jídlo. Stejně jako v ČR tu děti do 3 let mají spací režim. Funguji zde malé žluté autobusy, které děti vyzvednou a odvezou zase domu. Také dostanete aplikaci, kam vám zasílají fotky dětí. Některé školky zasílají denně malou zprávu o tom, jak se dítě najedlo, vyspalo a kolikrát šlo na záchod. Je to různé. Děti tu mají moc rádi.

Obchody s potravinami jsou oproti Čechám anebo Německu, kde jsme strávili 9 let, hrozně drahé. Naštěstí tady na základně máme americký obchod, kam chodím pro maso a alkohol.

Zelenina a ovoce se tu dají sehnat levněji na trhu. Třeba teď v zimě mi tu nejvíce chutnají jahody. Ty vás přijdou na 10 dolarů za půl kila, mandarinky na 5 dolarů za 5 kilo, hroznové víno až 20 dolarů za kilo. Cibuli, česnek a mrkev si v krámu koupíte už oloupané a očištěné za jeden nebo dva dolary.

Je tu k dostání pivo z celého světa. Za dva dolary si pořídíte plechovku Plzně nebo Kozla. Víno je tu drahé. To za 20 dolarů bych raději nepila. Naštěstí tu máme v kasárnách levnější. V okolí je plno kaváren, restaurací i stánků s jídlem.

Vyplatí se koupit si hotový kimbap (rýžová rolka na způsob sushi), než nakoupit ingredience a udělat si ho sám. Jídlo se dá taky objednat přes aplikaci až domů. Všechno od kafe, přes suši až po zmrzlinu. Ráda to využívám. Je tu spousta stánků, kde koupíte různé nápoje. Korejci miluji kafe a smoothies. To je tu vážně na každém rohu.

Oblečení a věci z Evropy a Ameriky jsou tu předražené, pokud jsou nové, ale na sekáčových trzích najdete všechno za babku. Je to sotva obnošené a velmi zachovalé. Dětem tam kupuji třeba péřovou zimní bundu North Face za 5 dolarů. Stejně z toho vyrostou, nebo mi to na hřišti zničí. Musím se přiznat, že jsem si tam sama nakoupila levné a krásné oblečení. Jsou tady i takové vychytávky – hanboky (korejské kroje).

Příroda je tu krásná. Korejci rádi chodí na procházky, cvičí tu i starší lidé. Všude jsou tu venkovní posilovací stroje.

Řízení aut je tu asi to nejtěžší. Je to hrůza. Nikdo vám nedá přednost a nepustí vás, když potřebujete přejet do druhého pruhu. Jako chodec tu nemáte šanci na přechodu, když není řízený semaforem. Každý je vybaven kamerou v autě, kdyby něco. Já jsem prodala svoje velké americké auto a koupila si trochu menší, i když ne o moc (Kia Van na diesl). Tankujeme tu levněji v kasárnách. Auto je už dobře obouchané díky mému parkování. Korejci jsou machři na parkování do malých míst. Zato já to sem tam vezmu o zeď nebo o lampu.

Děti občas dostanou pozvánku na natáčení reklamy a foceni pro módní katalog v Soulu. Bývá to sranda. Už jsme natáčeli celá rodina.

Když je čas, tak cestujeme. Korea je překrásná. Je toho tolik k vidění. Až se otevřou hranice, ráda bych cestovala po Asii. Jako mladá jsem zcestovala, co se dalo. Ráda bych vzala děti. Máme už třetím rokem zaplacený hotel na Bali, což je jen „kousek” od nás.

Nejvíc mě tu štve, že musíme mít roušky i venku, v přírodě, a dokonce i v bazénu. Je to na hlavu. Přesto jsme tu šťastní.

4. Jací jsou Korejci? V čem se liší od Čechů? Našla jste si přátele, nebo se spíše stýkáte s jinými cizinci?

Mám korejské kamarádky i cizinky a musím říct, že Korejky jsou super. Je s nimi sranda, řeknou, co si myslí. Jsou pro každou zábavu.

5. Vaříte korejskou kuchyni? Co říká manželova rodina na české jídlo?

Někdy něco korejského uvařím nebo upeču, ale raději chodíme do restaurace nebo si jídlo objednáme domů.

A co česká kuchyně? Vařím českou kuchyni pro známé. Oblíbili si svíčkovou s knedlíkem. Přátelé jsou hodně na sladké, tak všechno do sladka má úspěch. Peču bábovky. Na přání dělám bramborový salát.

6. Kterou zemi považujete za svůj domov? Jste v kontaktu s jinými Čechy? Navštěvujete českou komunitu?

Češi jsou bohužel hlavně v Soulu, takže tu nemám s kým mluvit česky. Domov je vždy tam, kde zrovna bydlíme.

7. Když se vracíte z dovolené v ČR, co si vezete v kufru? Co naopak kupujete pro rodinu a přátele v ČR?

Sáčky od Vitany, hlavně svíčkovou, protože tu není k sehnání kořenová zelenina jako například petržel a celer. Včera jsem úplnou náhodou našla celer, tak snad bude pravá svíčková a ne ta z prášku.

Přivezla jsem si krémy na obličej, tady jsou dost drahé, a navíc se mi zdá, že mám hrozně suchou pokožku. Dále si vozím sladkosti a rum. Bohužel můžu jen jeden litr.

Mám hrozné štěstí, že jako armádní rodina máme takovou adresu, na kterou mi maminka může poslat z Německa balíčky za dobrou cenu. Takže když se mi po něčem zasteskne, zavoláme si a ona mi pošle balík. Bydlí totiž jen hodinu od německých hranic.

Rodině a známým vozím kosmetiku - šnečí krémy, pleťové masky, dále pak dobroty, ženšen a soju (korejský alkohol).

8. Měla jste někdy chuť se sbalit a vrátit se domů?

Bohužel ne. Chybí mi rodina, ale u nás má už každý svůj život a málo času.

9. V čem Vás život v Koreji změnil?

Naučila jsem se novým zvykům. Poznala nové lidi a jídlo. Jižní Korea nebyla nikdy na seznamu míst, které jsem chtěla navštívit. A to jsem byla ve více než 40 zemích. A teď zjišťuji, jak je Jižní Korea rozmanitá a nádherná. Doufám, že se brzy budeme moci podívat i jinam. Chtěla bych dětem ukázat Asii.

10. Máte někdy pocit, že mluvíte hůř česky, hledáte slova nebo děláte více hrubek?

Dříve jsem měla chvilky, kdy jsem si nemohla vzpomenout, jak se věci řeknou česky. Ne že bych zapomněla, ale můj mozek prostě přepne do škatulky řeči, kterou zrovna potřebuji. Nemohla bych být překladatelkou. Jednou jsem překládala kamarádce na svatbě a dodneška mi je z toho na nic. Krásná svatba, jen si myslím, že jsem moc nepomohla. Už je to ale spousta let. Pravopis mi nikdy nešel.

11. Poradíte nám nějakou vychytávku, která by se nám mohla hodit na dovolené v Koreji?

Než pojedete, naučte se pár základních slov: dobrý den, děkuji a prosím (Anjahasejo, gamsamnida a čuseo). Domluvíte se tu sice anglicky, ale potěší to lidi. Také se tu mírně skloní hlava, když se zdraví starší lidi, je to znak úcty.

Když vás někdo pozve do domu, je zvykem zout si boty stejně jako u nás. Peníze a věci se podávají a berou oběma rukama. Případně můžete dát jednu ruku na srdce nebo na druhou ruku. Je to symbol úcty.

Nefoťte lidi. Zeptejte se, jestli je to OK. Korejci to nemají rádi, i když rádi fotí vás a hlavně vaše děti. A je jim jedno, jestli je vám to příjemné.

12. Co vědí Korejci o České republice?

Hodně Korejců zná Prahu, protože ji navštívili. Já jsem v Praze našla u stánku s medovinou ceduli v korejštině. Medovinu prý nakupují nejčastěji.

V Koreji se dá koupit pivo Kozel a Plzeň, občas tu najdu Marlenku a medovnik.

13. Ovládáte místní jazyk? Pokud ano, zažila jsem nějaké vtipné jazykové nedorozumění?

Učím se, ale jde to ztěžka. Nejtěžší je pro mě výslovnost. Když vyslovíte něco špatně, změní se význam slova. Například:

가기 jít ( kagi)

고기 maso (kogi)

Nebo třeba vařená rýže je „bap” a neuvařená „sal”. Tu druhou jsem objednala dětem v restauraci. Paní mě naštěstí pochopila, zasmála se a dala nám vařenou.

Rychle jsme se naučili pozdravy, poděkovat, poprosit, požádat o vodu, naučila se zeptat na cenu a na slevu. Jenže pak na mě vychrlí číslo a já jsem v rozpacích.

Korejci, zejména starší lidi, mají rádi, když se snažíte mluvit jejich řečí. Když jsme na trhu, děti někdy dostávají věci zadarmo, což je mi trapné. Snažím se za to zaplatit, ale oni prostě děti mají rádi. Hlavně ty malé.

Pokud se toho chcete dozvědět o Jižní Koreji víc, spojte se se mnou a já ráda odpovím na vaše otázky. Najít nás můžete i na Youtube a Instagramu. Není to nic profesionálního, jde jen o zábavu.