Před šesti a půl lety jsem přiletěla do USA se dvěma kufry. Dnes se vracím zpátky do Evropy. Kromě těch dvou kufrů si odvážím i tři Američany (dva z nich jsou jen poloviční). Dokonale si pamatuju ten pocit absolutního štěstí, když jsem v roce 2015 po měsících nekonečného čekání padla do náruče svému manželovi a ten si mě odvezl domů.
Po dvouhodinovém šlofíku v autě jsem se probrala v malém floridském městě Bradenton, kde jsem nikdy nebyla. Znala jsem jen Orlando, kde manžel vyrostl, a pár dalších turistických destinací. Pomalu jsem procházela „naším“ bytem, který jsem viděla jen přes Skype. V kuchyni byly naše svatební talíře, v šatně moje oblečení a boty, v koupelně kosmetika. Jediné, co chybělo, jsem byla já.
Následující dny jsem se budila se strachem, jestli se mi to všechno jenom nezdálo. Bála jsem se, že otevřu oči a můj manžel vedle mě nebude. On se zase pokaždé rozzářil štěstím, když přišel večer domů a já jsem tam na něj čekala.
Těch 6 let v USA mi před očima běží jako film.
Florida. Pláže, oceán, pelikáni, racci, aligátoři, palmy, ledové margarity, tacos, domy v pastelových barvách, nekonečné dálnice… Stěhování do Orlanda. Narození našeho prvního syna, nepředstavitelná láska, štěstí, bezesné noci, jeho úžasné kudrnaté vlasy, smích a nevyčerpatelná energie.
Chicago. Mrakodrapy, ledový vítr a nekonečné jezero Michigan. Filípkovy první kroky v 21. patře našeho bytu. Rozesmátá pusa ročního prcka objímajícího šunku ke Dni díkůvzdání, která váží víc než on. Nadšené tleskání maličkých ručiček při sledování delfíní show v akváriu. Zima na podzim, zima v zimě, zima na jaře… na léto už jsme nečekali.
Arlington, dvě zastávky metrem do Washingtonu DC, z jehož majestátnosti se mi hned při první návštěvě podlomila kolena. Okázalá architektura, antické sloupy, mramor, rozlehlá prostranství, čistota, slavná muzea a pamětihodnosti. Jarní DC zahalené do růžových kvítků sakur. Láska na první pohled.
Na druhé straně řeky – Virginie. Cihlové domy s barevnými okenicemi. Historické rezidence významných osobností amerických dějin, umění, rekonstrukce historických událostí, živá muzea s herci v dobových kostýmech. Ráj pro všechny, kdo ve škole milovali dějepis.
Úžasná česko-slovenská komunita. Filípek navazuje první přátelství. Vánoce, první kolo a Filípkovo jásání. Školka. Nebude mu smutno? Slzy se do očí derou jen mně. Bruslení na stadionu, kde trénují hokejisté NHL. Ty maličké brusle…
Narození našeho druhého syna. Neskutečná radost. Filípek vítá Sebastiánka doma, dává mu svoje autíčko a chce si s ním hrát. Nechce se od něj hnout. Covid. Rodina a přátelé pouze online. Filípek začíná mluvit plynule česky. Pikniky na bitevním poli Manassas. Filípek leze po kanónech. Ráchání v ledové vodě potoka.
Daleká cesta s tříleťákem a miminkem za babi a dědou na Floridu – autem. Drobounké prstíky poprvé ošplouchne slaná voda Atlantiku.
První Vánoce ve čtyřech. Ten stromek nemůže nespadnout… Filípek se cpe lineckým. Sebi v teplákách se sobem na zadečku šplhá po nábytku.
Sebastiánkovy první kroky v den prvních narozenin. Pokořené průlezky a hodiny strávené na houpačce. Odřená kolena a nohy plné modřin, na které stačí pusa a pofoukání.
Zásadní i naprosto všední momenty se mi promítají v hlavě jeden za druhým. Vzpomínky, pocity, vjemy. Chtěla bych je uchopit a hodit na plátno. Chtěla bych popadnout misku s pekanovými ořechy, mrsknout sebou na gauč a koukat na kapitolu svého života prožitou v USA, která teď končí, protože se stěhujeme do Evropy.
Jsem vděčná za všechny skvělé lidi, které jsme tu poznali, a za krásné chvíle, které jsme tu zažili. My však máme toulavé boty a na druhé straně Atlantiku už na nás čeká česká půlka naší rodiny a nová dobrodružství v zemi vysokých horských vrcholků a dokonalé čokolády.
Commentaires