Američané zbožňují domácí mazlíčky a starají se o ně se stejnou láskou jako o svoje děti?
V okolí našeho bytu je prakticky nemožné vyjít ven a nepotkat do dvou minut alespoň jednoho pejskaře. Někteří z nich jsou majitelé, jiní pejsky pouze venčí, když jsou psí páníčci v práci. Pejsci většinou chodí po svých, ale občas zahlédnu i nějakého ve speciálním kočárku nebo kabelce.
Venčiče si snadno zarezervujete pomocí aplikace. Přes ni si můžete objednat i delší hlídání (například když jedete na dovolenou). Moje kamarádka, která si touto cestou přivydělávala, dokonce trávila dny i noci v cizích domech, aby pejsky nestresovalo neznámé prostředí.
Ve městě existují kromě běžných parků i parky pro psy (dog parks), kde se pejsci můžou vyběhat.
Tam, ale i kdekoli na ulici se můžete seznámit s dalšími pejskaři a domluvit si s nimi na budoucí srazy (playdates), pakliže si vaši mazlíčci padnou do noty. Já jsem až donedávna žila v domnění, že playdates se domlouvají jen pro děti.
Manažer našeho bytového komplexu každý měsíc představuje jednoho místního mazlíčka (Pet of the Month) prostřednictvím plakátku s fotkou a krátkým životním příběhem. Není legrační, že známe už celou řadu psů a koček, ale žádné sousedy?
Spousta restaurací a obchodů má přede dveřmi misku s vodou a vevnitř klidně i skleněnou dózu s psími pochoutkami. Co kdyby zákazníkův chlupatý doprovod dostal hlad? Když občas míjím luxusní butiky s potřebami pro psy a kočky, mám chuť se jít dovnitř pokochat polstrovanými pohovkami v rokokovém stylu, značkovými oblečky a chytrými hračkami. Ale mým dětem by asi bylo líto, že nevečeříme na porcelánu s loveckými motivy.
O Halloweenu se pro psy pořádají speciální koledy (trick-or-treating). Chlupáči nechodí po domech, ale po obchodech. Snad nemusím ani dodávat, že mají na sobě legrační kostýmy, z nichž nejklasičtější je plyšový rohlík, kterým svého jezevčíka protáhnete, čímž se z něj stane hotdog.
Nedávno jsme i my hlídali kamarádce pejska. Vzala si ho z útulku a adopční proces svou složitostí připomínal spíš adopci lidského než psího miminka. Nicméně tento „konkurz“ na psí mámu vyhrála a čtyřnohého krasavce si odvezla domů.
Jít po ulici se dvěma dětmi, kočárkem a rozdováděným štěnětem byl nápad, který už nebudu opakovat.
Pejsek přebíhal ze strany na stranu, já jsem prudce strhávala kočárek, abych mu nepřejela tlapky a bojovala s ročním synem, který chtěl za každou cenu držet vodítko.
Co chvíli nás někdo zastavoval, aby si pesana pohladil a vyptal se věk, rasu apod. Do toho mi x-krát volal manžel, protože už měl o nás strach. Trasu ze školky jsme šli dvakrát tak dlouho. Doba, kdy si pořídíme vlastního pejska, se ten den výrazně vzdálila. Ovšem vánoční stromeček se mi před všemi třemi nezletilci podařilo uchránit. Nic není nemožné.
Sledovat mě můžete i na Facebooku nebo Instagramu.