Když jsem se jako malá koukala na film Sám doma, nemohla jsem pochopit, proč by proboha někdo chtěl trávit Vánoce na FLORIDĚ... Palmy místo smrčků, kraťasy a žabky místo sněhulí a čepic, pláž místo zasněžených kopců. To je jednoduše šílenství! Letos jsem na Floridě strávila své třetí Vánoce.
Ty první byly rozhodně šok. Zírala jsem na palmy a vysokánské kaktusy omotané vánočními světly, lidi s červenobílými čepicemi na pláži a ošklivé svetry s plameňáky mezi sněhovými vločkami. Letos, kdy už na Floridě dávno nebydlíme, jsem šťastná za každý teplý sluneční paprsek, možnost na Štědrý den pobíhat v letních šatech po zahradě a procházku po krásném bílém písku na pláži.
Jelikož jsme loňské Vánoce slavili na Moravě, letos přišla na řadu Florida, kde žije celá manželova rodina. Zatímco naše české Vánoce jsou velice komorní, poklidné a romantické, floridské Vánoce připomínají bujarou oslavu plnou nadšeného dětského křiku a hlasitého smíchu. Mám ráda společnost, ale po amerických Vánocích se kácím do postele a nezvládám ani pohádku.
Protože jsme tentokrát přiletěli o něco dřív, neminuly nás vánoční přípravy. Já jsem měla na starost zdobení vánočních stromků. Na dva menší (umělé) se každoročně věší figurky z disneyovek. Jsme přece v Orlandu! Hlavní, téměř třímetrový živý strom stojí v obýváku.
Na našem americkém stromku se mi líbí, že kromě tradičních skleněných baněk na něj rodina věší i prastaré výtvory svých dětí nebo personalizované ozdoby, např. kovovou hvězdu s Filipovou fotkou a nápisem “moje první Vánoce”. Hned vedle se vyjímá koule s maskotem oblíbeného fotbalového týmu Florida Gators nebo logem univerzity, kterou vystudovali manželovi rodiče. O kousek dál visí skleněné brusle, protože celá rodina ráda bruslí a většina členů hrála hokej. Švagrova manželka je zase bývalá baletka, a proto je jejich stromek ověšený spoustou tanečnic a hned u dveří vás zaujme vánoční věnec z baletních „piškotů“.
Od stromečku jsem se přesunula do tchyniny pracovny, kam se mezitím vměstnaly dva skládací stolky, na nichž se balily dárky. Vzhledem k hojnému počtu rodinných příslušníků trvalo balení několik dní. Manželova maminka disponuje několika desítkami rolí balícího papírů, obrovskou krabicí plnou dárkových tašek a speciálních papírových krabic sloužících k zabalení oblečení – sbohem, měkouši! Po hodině intenzivní práce jsem si připadala jako elf ze Santovy dílny na Severním pólu.
Je všeobecně známo, že americké Vánoce se slaví 25. prosince ráno, pro manželovu rodinu však svátky začínají na Štědrý den odpoledne tradiční vánoční mší, kam všichni dorazí už více než hodinu předem, aby měli vůbec kde zaparkovat. Část rodiny se do kostela vypraví ještě dřív, protože celá naše skupina zabere dvě dlouhé kostelní lavice.
Během mše zní nádherné tradiční koledy jako je The First Noel, Come All Ye Faithful nebo Mary, Did You Know. Všichni přítomní jsou jako ze škatulky. Ženy mají upravené vlasy, perfektní make-up a na sobě luxusní róby, za které by se nemusely stydět ani na slavnostním galavečeru. Muži jsou většinou v oblecích. Malé holčičky připomínají pohádkové princezny a kluci včetně miminek mají kolem krku kravatu nebo motýlka.
Po mši se přesouváme k manželovým rodičům, kde je připravená grandiózní hostina pro 28 hostů. Každý sice nějaký pokrm přinese, ale většinu jídla navaří můj tchán, který by si s přehledem mohl otevřít cateringovou firmu. I tentokrát se dlouhý dřevěný stůl s červeným ubrusem prohýbal pod četnými nádobami a mísami. Servírovaly se všelijaké druhy těstovin s mořskými plody, včetně krevet a olihní, zapečené bagety a slavnostní sýrové talíře s ovocem. Pil se ledový čaj a šampaňské s pomerančovým džusem. Nechybělo ani české vánoční cukroví a vánočka.
Mé výtvory velmi chutnaly našemu synovci, jenž za mnou z ničeho nic přišel, aby mi řekl, že ty „cookies“ jsou hrozně dobrý. Rozzářila jsem se a odpověděla: „To jsem ráda, tak si ještě vez-....“ Zbytek věty jsem už nedořekla, protože mi oči sklouzly na jeho dlaně, ve kterých svíral asi 20 lineckých hvězdiček.
Na závěr večera se dětem rozdaly jejich punčochy s drobnými dárky od Santy, mezi kterými nechyběly ani malé píšťalky, které se záhy ukázaly jako danajský dar. Píííííííííííííííííííííííísk, pííííííííííííííííííííííísk!
Dvacátého pátého prosince ráno děti vyskočily z postele a hnaly se ke stromečku, kde kromě hromady dárků stála i rozpitá sklenice s mlékem, nakousnutá sušenka a ohryzaná mrkev – jasný důkaz, že tu byl Santa se svým sobím spřežením! Před polednem se dostavil zbytek rodiny. Část dokonce v pyžamech, jak velí americké tradice, které určitě znáte z vánočních filmů.
Než se začal servírovat bohatý brunch, který si v ničem nezadal se štědrovečerní večeří, dědova zahrada se proměnila v hřiště pro 7 dětí a 11 dospělých. Z repráků křičela Mariah Carey a George Michael, děcka na houpačkách dosahovala až ke korunám stromů, vzduchem lítala kůra a po zdolání piňaty ve tvaru vánočního stromečku i konfety a bonbony. Byla to divoká jízda. Na druhou stranu se při ní mini lidi pěkně unavili a pak pokojně dlabali brunch.
Na jídle přišlo na řadu rozbalování dárků. Holky jásaly nad panenkami a jednorožci, kluci nad vším s logem Hvězdných válek. Filis se při rozbalování každého dárku s nadějí ptal: „Auto? Auto?“ Nakonec ho ale nejvíc zaujal doktorský kufřík, který od té doby s plastovými brýlemi na nose a stetoskopem kolem krku nosí po domě, měří mi tlak, dává si náplasti a injekce. Buď z něj bude doktor, nebo hypochondr. Obojí je v rodině.
