červen 2017
Lidi na Floridě se mě často ptají, co se mi na Americe líbí. Kromě ohraných stereotypů jako optimismus, dobrá nálada a bezprostřednost se mi okamžitě vybaví dvě slova – zákaznický servis. Může se to zdát jako celkem okrajová věc, ale vezměte si, co vás napadne, když nejste spokojení s něčím, co jste si právě koupili... kurňa, musím to jít reklamovat. Pak si rychle v hlavě projedete ty štráchy kolem, rozčilování, čekání na vyřízení celé záležitosti, nejistý výsledek, no prostě se na to vykašlete. Pokud se zrovna nejedná o drahý notebook nebo zlaté hodinky, tak si člověk nechá to dohadování nějakým blbem, že nemá neporušený originální obal, prostě rád ujít. Pokud si teď někdo říká, že se s ničím takovým nesetkal, tak to asi nenakupuje, anebo našel v dětství čtyřlístek a kouzlo trvá dodnes.
V USA se žádní socialismem vyškolení prodavači nevyskytují. Všichni jsou milí a ochotní. A jestli nejsou, tak budou velmi brzo propuštění. V Americe si na žádné pracovní smlouvy nehrají. Vyhazuje se na hodinu a v horších firmách vás ochranka dovede ke skříňce v šatně a odtud rovnou ze dveří, abyste si cestou náhodou ještě něco nepřisvojili. Pokud pracujete ve styku se zákazníkem, tak vám pravděpodobně někde na očích visí cedulka: NIKDY NEMÍŠ NAŠTVAT KLIENTA. Prostě nikdy.
Pěkně po americku přihodím pár názorných příkladů.
Případ 1
Než se objevil Filísek, objednali jsme mu matraci do postýlky. Po pár dnech jsem konečně obdržela esemesku, že matrace byla doručena. Dodnes nevím kam, ale k nám rozhodně ne. Během jednoho telefonátu do obchodu jsem dané firmě vylíčila situaci, obratem poslali novou matraci. Bez řečí.
Případ 2
Jednou večer jsme narychlo potřebovali cream cheese. Až doma jsme si všimli, že je měsíc po záruce. Byli jsme už úplně utahaní, lilo a nám se nechtělo se zas někam vláčet přes 7 semaforů. Kromě toho jsem před spaním musela ještě spíchnout narozeninový Oreo cheesecake. Nicméně prošlý kus sejra v přepočtu za 75 Kč nás docela naštval, takže jsme poslali mejl, za dva dny jsem měla v hlasovce zprávu, že mi dávají kompenzační body v hodnotě 10 dolarů.
Zprávu mi musel manžel přeložit do standardní angličtiny, protože operátorka volala z Alabamy. Tam se totiž mluví „s pusou plnou buráků“ a já jsem ani po svých letitých zkušenostech na americkém Jihu nepochopila, co mi ta paní, kterou si představuju jako nějakou osadnici v kostkovaných šatech z Vinnetoua, vlastně vykládá.
Případ 3
Před nějakou dobou jsem si v drogérii nechala natisknout pár fotek a několik přáníček. Bohužel jsem obálku zkontrolovala až doma a zjistila, že dvě fotky jsou poškozené a ta přáníčka taky nejsou super extra kvalita. Překvapilo mě to, protože tam tisknu v jednom kuse a nikdy žádný problém nebyl. Napsala jsem jediný mejl. Za pár dní mi pán po telefonu vrátil celou částku za všechna přáníčka. Zůstala jsem celá omráčená a už mi bylo trapný se zmiňovat o těch rozmazaných fotkách.
Případ 4
V té samé drogérii jsem nechala minulý víkend udělat plakát. I když měl být dávno natištěný a připravený k vyzvednutí, strávili jsme tam asi 20 min čekáním. Zběžná kontrola, srolovat, dobrý. Doma se chci ještě jednou pokochat svým dílem... čmouha přímo uprostřed. Představa, že se zase v tom provozu vlečeme 20 min tam a 20 zpátky tím úmorným horkem, nás vůbec nelákala. No nic. Čmouha mi nedala spát.
Nakráčeli jsme dovnitř a ukázali prodavači poškozený plakát. Účtenku už jsem samozřejmě neměla. No problem. Chvilka čekání a nový plakát byl na světě. Jenže.... nahoře zas mírně natržený. Takže znova. Chvíle napětí... zase natržený. Tiskárna se na té naší zakázce snad úplně odrovnala. Vzhledem k tomu, že jsme tam už ten den vystáli důlek, jsem prostě řekla ok, bereme, co je. Prodavač nám zabalil (ne sroloval) všechny 3(!) plakáty a navrch ještě přihodil menší verzi plakátu jako omluvu za čekání. Mamma mia....
Případ 5
Při balení jsem narazila na výukový program italštiny, který si manžel před lety pořídil. Problém je, že je celý na CD, což už dneska nemáme kde přehrát. Manžel vytočil číslo té firmy a zeptal se, jestli by mu nedali přístupový kód, aby si celý ten program mohl stáhnout do noťasu. Já jsem se mezitím na gauči popadala za břicho. Tak to už je snad trochu moc, ne? Ne. Samozřejmě mu ho dali.
Případ 6
Na konci listopadu jsem si nechala natisknout vánoční pohledy s Filískovou fotkou. Udělala jsem to s dostatečným předstihem, protože jsme na Vánoce odjížděli do Česka. Chtěla jsem si být jistá, že je stačím rozeslat po amerických příbuzných a zbytek vezmu s sebou na Moravu. Den odjezdu se nekompromisně blížil a zásilka nikde. Chodily mi pouze iritující e-maily, že zboží nabývá zpoždění a poloha už několik dní stagnovala někde v Nashvillu.
V pátek večer jsem proto poslala e-mail zákaznickému servisu, ve kterém jsem výlíčila svou obavu, že pohlednice využiju asi až příští Vánoce. Ještě jsem si přisadila, že kdybych věděla, že pohlednice budou trávit dovolenou v Tennessee, nepříplácela bych si za zrychlené dodání. Když jsem se v sobotu ráno probudila, našla jsem v poště 4 e-maily. V jednom se omlouvali za zpoždění. V druhém mi vraceli cenu poštovného, ve třetím mi oznamovali, že mi pohledy znovu vytiskli a poslají expres. Ve čtvrtém jsem se dočetla, že budou doručeny ještě dnes do 8 hodin večer. Když jsem otevřela schránku, opravdu tam byly. To by snad nesvedl ani Džin z lahve...
Takže mějte krásný den a v případě jakéhokoli dotazu mě neváhejte kontaktovat. Budu nesmírně šťastná, pokud vám budu moci být v jakémkoli ohledu nápomocna.