prosinec 2015
Ho ho ho, jak říká Santa Claus!
Minulý rok jsem zavedla tradici nachladit se těsně před Vánoci, a zkomplikovat si tak veškeré vánoční přípravy, respektive celé svátky. Tentokrát jsem se nakazila od zákeřných bacilů ve školce a 6 dní před Štědrým dnem jsem proležela. Provedla jsem preventivní opatření a manžela vykopla na gauč, aby nedostal předčasný a dost ohavný dárek. Mise se zdařila, manžel byl ale dost nevyspalý a polámaný. V lednici kvičel rozbitý stroj na led, takže k tomu měl i velmi nepříjemnou hudební kulisu.
Americké Vánoce po česku
Přes veškeré trable se mi povedlo uklidit byt, udělat salát, zelňačku, chlebíčky a osm druhů vánočního cukroví. Na Štědrý den ráno jsme posnídali, skypnuli s českou rodinou a odpoledne odfrčeli do kostela v Sarasotě na mši v 15.00. Zcela prázdné parkoviště už zdálky věštilo něco podezřelého. Kolem 14.40 jsme pochopili, že jsme se spletli a mše začne v 16.00. Naštěstí jsme byli blízko hlavní sarasotské ulice plné obchodů a kaváren v evropském stylu. Výborné espresso bylo první vánočním zázrakem a dárkem. Americké kafe, ať už té hnědé vodě říkají americano, cappuccino nebo latte, se totiž na Floridě ve většině případů nedá pít. V 15.30 už jsme usedali na dvě z několika posledních míst v nacpaném kostele. Všichni byli slavnostně oblečení, holky a ženy vesměs v nádherných šatech. Jediná osoba, které na sobě měla něco s dlouhým rukávem, jsem byla já. Venkovní teploty se pohybovaly někde kolem třicítky, takže klimatizace v kostele intenzivně foukala.
Uvítal nás polský pan farář, jehož angličtině jsem rozuměla perfektně. Můj americký manžel mě občas musel požádat o překlad. Mše plná známých koled byla krásná. Úplně na konci chrámu se ve sboru krčil jediný černoch a já jsem se nemohla nepobrukovat „co, ty černej, stojíš vzadu…“ Manžel prohlásil, že jsem rasistka. Druhým vánočním zázrakem bylo, že jsem vyšla z kostela a už ani jednou nezakašlala, ani nezachraptěla. Haleluja :)
Doma jsme bleskově zlikvidovali všechny chlebíčky a pouštěli si skořápkové lodičky. Po večeři jsme koukli na S čerty nejsou žerty. Manžel po pěti minutách prohlásil, že Petr Máchal určitě skončí s tou blonďatou princeznou, a tudíž se na to nemusíme dívat. Velmi důrazně jsem mu vysvětlila, že tato pohádka se považuje za součást národního dědictví a na chalupu Petra Máchala se dodnes jezdí dívat turisti. Kromě toho máme mezi sebou dohodu, že společně zhlédneme alespoň jednu pohádku ročně. Na konci filmu už jsem kvůli tlumočení málem znovu chraptěla.
Po pohádce následovalo rozbalování dárků. Manžel dostal hodinky a nějaké drobnosti, já svůj vysněný foťák, takže se mnou nebyla řeč, dokud mi nedošla paměť na kartě.
Americké Vánoce u rodičů
Druhý den jsme se přemístili k manželovým rodičům, kam se postupně sjely všechny děti a vnoučata. Suma sumárum 17 lidí. Servíroval se velký vánoční brunch skládající se převážně z pokrmů, které jsem nebyla schopná identifikovat. Všechno domácí a výborné.
Po snídani se začaly rozbalovat dárky. Na základě poučení z minulých let už nekupuje dárek každý každému, ale pouze všem dětem a jednomu dospělému. Na předešlé rodinné sešlosti, Dni díkůvzdání, vyplní všichni Santův formulář skládající se ze zapeklitých otázek typu „Co mi udělá radost?“, „Co moc nemusím?“, „Jaké je moje oblíbené jídlo?“. Rodiče a babičky pak kupují dárky všem. Před odchodem si pak každý člen rodiny jeden složený formulář vylosuje a inkriminovanou osobu obdaruje. I přes tento promyšlený systém trvalo rozbalování 4 hodiny. Mladší děti v průběhu postupně usínaly. Večer vyčerpáním odpadli i dospělí.
Sněhová nadílka
Dalším highlightem floridských Vánoc byl sníh. V městečku Celebration, které vybudoval zábavní gigant Disney, tři minuty sněžilo. Umělý sníh dopadal na nadšené lidi v nátělnících a kraťasech, kteří bruslili na rovněž umělém kluzišti nebo brouzdali vyzdobenými uličkami. Některé děti pištěly nadšením, že poprvé v životě vidí sníh.
Výzdoba
Rozhodně se nedá říct, že by Američané podceňovali vánoční výzdobu. Když už někdo Vánoce slaví, tak vždycky ve velkém stylu. Dvoupatrové domy od sklepa až po půdu omotané blikajícími světýlky, světelná projekce na fasádě, svítící srnky, jesličky v životní velikosti, nafukovací sněhuláci, Santové a Mickey Mousové. Nejeden soused by mohl konkurovat místnímu zábavnímu parku Disney World.
Povánoční zábava
Po svátcích jsme spokojeně vyrazili k domovu, aniž bychom tušili, že si odvážíme dodatečný vánoční dárek o manželova švagra – střevní chřipku. Trvala pouhých 24 hodin, ale i tak na ni budeme dlouho vzpomínat. Nakonec ji dostala komplet celá rodina, takže nikdo nikomu nemusel závidět.
Party v ošklivých svetrech
Bizardní americká tradice – party, kde se účastníci trumfují v ošklivosti svetrů. Už od podzimu se v ochodech začínají objevovat šílené, naprosto ujeté a prakticky nenositelné svetry určené právě pro tuto příležitost. Zbytek roku čekají zahrabané ve skříni na svůj velký den.
Politická korektnost
Od jisté doby už se v USA nehodí říkat „veselé Vánoce“. Tradiční přání nahradilo politicky korektní a kulturně neutrální „šťastné svátky“. Velké firmy typu Starbuck´s nechtějí obtěžovat své nekřesťanské zákazníky, a proto z vánočních kelímků zůstala už jen interpretaci otevřená červená barva.
Silvestr a Nový rok
Když se řekne Silvestr, představím si lidi v zimních bundách se šampaňským v ruce, ideálně někde na horské chatě pod tlustou sněhovou peřinou. Letos jsem se neklepala v péřové bundě a sněhulích, ale křepčila v letních šatech a jehlových podpatcích. Nekoukala jsem na zasněžené vrcholky, ale na vánočně ozdobené palmy. Nicméně odpoledne jsme byli bruslit (na zimním stadionu). I tam se ale dali najít lidé v kraťasech.
Nový rok zatím přinesl jen jednu novinku. Jágrovo přemístění na Floridu v manželovi probudilo dávné touhy stát se hokejistou. V rámci své početné rodiny postupně posbíral většinu nezbytného vybavení a začal hrát hokej – pravděpodobně ten nejabsurdnější sport, který se dá vzhledem k naší zeměpisné poloze – subtropický podnebný pás – vůbec provozovat. Ať už se tam chodí zchladit, nebo ho to vážně baví, za ten jeho nadšený výraz dvakrát týdně v 5 ráno to stojí!