prosinec 2015
Před Vánocemi jsem se rozhodla podívat do pravé a nefalšované americké školy (spojené se školkou), kde učí moje známá. Ta mou nabídku pracovat jeden den jako dobrovolník s radostí přijala. První překvapení mě čekalo hned večer, když mě známá posílala v 10 do postele. Věděla jsem, že cesta do školy nám zabere asi 40 minut autem. „Odjíždíme v 6.15,“ upřesnila. Údivem jsem vytřeštila oči. „Copak škola nezačíná v devět?“ Chtěla jsem se ujistit, že jsem se nepřeslechla. „To jo, ale já si ještě ráno dělám přípravy.“
Vstávat a lepit
Přestože jsem se celou noc nervózně převalovala, ráno jsem byla schopná vstát a předstírat, že jsem svěží a plná energie. Skoro hodinová cesta do školy stylovým Mini Cooperem mě definitivně probrala. Známá celou cestu za doprovodu rádia prozpěvovala koledy za občasného máchání oběma rukama ve vzduchu… „Feliz Navidad, lala, feliz Navidad…" Já jsem mezitím instinktivně přidržovala volant očima.
Necelé dvě hodiny před začátkem výuky byly opravdu nabité. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy tak intenzivně vystřihovala a lepila. Natož dvoumetrovou mexickou vlajku. Těsně před devátou se přiřítily dětičky, které moje známá, jejich paní učitelka, všechny osobně ve dveřích pozdravila podáním ruky za popěvku gooooood moooorning, goooood mooooorning. Před samotným zahájením výuky se na chytrých tabulích ve všech třídách objevila školní televize se dvěma dětskými hlasateli, kteří nás informovali o novinkách a blížících se akcích. Na konci se všichni chytili za srdce a odříkali přísahu Spojeným státům americkým. Můj manžel je tuto přísahu schopen odhrkat v jakoukoli denní či noční hodinu.
Program
Nejsem si jistá, jak to dnes přesně chodí v české školce, ale v té americké se prostě maká. Děti ve věku 4-5 let umí počítat, číst a částečně i psát. Vědí, co je pětiúhelník, lichoběžník, kvádr… Jejich den se skládá z velkého množství aktivit. Chodí do různých hodin podle toho, jestli rodiče preferují čtenářský nebo sportovní klub. Ve společných hodinách hrají různé vzdělávací hry, pracují na výtvarných projektech, v nichž se vyprodukuje spousta odpadu, který později uklidí učitel nebo asistent. Mimo to se i tancuje a blbne, což by se vzhledem k věku dětí dalo očekávat. Já jsem dostala na starosti jednu autistickou holčičku, krásnou jako panenka, která ovšem dala pořádně zabrat. Z tohoto dne jsem si kromě cenných zkušeností odnesla taky chřipku.
Jak že se to jmenuješ?
Jeden z největších problémů, kterým jsem čelila, byla pro mě naprosto nesrozumitelná jména… Kdepak nějaká učebnicový John nebo Sarah, ale Jayden, Kaiden, Ailyah, Aleah nebo Kaylah. Později jsem si vyguglovala, že jeden z těch chlapečků má v celých USA jen 6 jmenovců. Jak tahle jména vznikají, je mi záhadou. Často stačí jen směsice písmen a originální jméno je na světě.
První láska
Na konci dne jsem byla svědkem jedné školní lásky. Ten nejroztomilejší chlapeček, Juan, mi přišel říct, že si z něho jedna (neméně roztomilá) holčička neustále utahuje a říká mu, že je hloupý. Při pohledu na toho andělíčka se mi ani nechtělo věřit, že by něčeho takového byla schopná. Juanův nejlepší kamarád, Ryan, to ovšem potvrdil s tím, že se ale Juan nemůže divit, protože má fakt nějakou divnou hlavu připomínající žraloka kladivouna. Ryan evidentně zapomněl, že si před pár minutami komplet posr…l svou kombinézu a školní zdravotní sestra mu musela donést čisté spodky. Juan ještě přidal narychlo vymyšlený argument, že je holčička tlustá a měla by se zamyslet nad svou stravou. Z nezávislých zdrojů jsem se dozvěděla, že jsou do sebe ve skutečnosti oba zamilovaní a ani jeden z nich to není schopen přiznat.
Dress code dne
Poslední den před vánočními prázdninami jsem dobrovolničila podruhé. Ve škole probíhal speciální program – všichni se museli dostavit v pyžamech. Včetně učitelů a paní ředitelky. V životě by mě nenapadlo, v čem jsou lidi schopní chodit spát. Nebo si snad nemožná pyžama koupili jen pro tuto příležitost stejně jako třeba ošklivý vánoční svetr na stejnojmennou party? Dětičky vypadaly všechny moc roztomile, zato při pohledu na učitele jsem potlačovala smích. Absolutním hitem byly pyžamové kombinézy…něco jako miminkovské oblečky, ale v dospělé velikosti – tygr, Santovi pomocníci, medvídek Pú a nebo želva Ninja. Já ve svých legínách a tričkem s Bambim jsem byla jsem slabý odvar.
Když se ven chodíte zahřát
Hned ráno jsem dostala úžasný dárek – vypadla klimatizace. Paní učitelka telefonem zběsile naháněla údržbáře. Neustále opakovala, že z ní leje a že v takovém vedru se nedá pracovat. Pravda, pokojová teplota přesahovala 15°C. Brrrr… fakt na padnutí. Já jsem si ty dvě hodiny bez mrazivého vánku užila do poslední minuty.
Snídaně
Rodiče – dobrovolníci přinesli různé sladkosti na vánoční snídani – jedovatě barevné cereálie, cupcaky s čepicemi z přeslazené polevy, univerzální sušenky, čokoládové mléko a jiné supermarketové pochutiny, které beztak vesměs skončily v odpadkovém koši. Ani se vám, děcka, nedivím. Jediné, co připomínalo poživatelnou potravinu, byl banánový chleba, kterého jsem se na konci dne ujala já.
Kantýna
Školní jídelna připomíná české kantýny. Každý si může vybrat, co přesně chce. Navzdory tomu, co se můžete často dočíst v českých novinách, jsem ve školní jídelně žádné nezdravé jídlo nezaznamenala. Učitelé si vesměs nosili ve svých lunch boxech vlastní jídlo, které konzumovali u stolečků před jídelnou.
Vánoce ve třídě
Vánoční aktivity byly úžasné. Vyráběli jsme hvězdy a jiné ozdoby, tancovali, zpívali a četli česko-španělskou pověst právě o vánoční hvězdě (rostlině). Děti španělská slova zvládaly líp než paní učitelka a já, jak by ne, když jsou to vesměs Portorikánci a Mexičani.
Můj celkový dojem byl skvělý. Děti jsou poslušné a aktivní, do všeho jdou po hlavě, přestože jsou na konci dne úplně kaput. V dobrých školách je dostatek dobrovolných asistentů, kteří učitelům dost usnadňují práci, takže všechno šlape. Když jsou učitelé nemocní, škola zajistí náhradu, takže za ně nemusí suplovat unavení kolegové.
Třebaže jsem několik následujících dní strávila v posteli se zázvorovým čajem, utvrdila jsem se v tom, že bych nikdy nechtěla být ničím jiným než učitelkou.