listopad 2015
Posílám pozdravy ze svého nového bydliště v palmovém ráji. Vážně, úplně všude tu jsou palmy. Já je naprosto zbožňuju. Až na tu, co nám stojí před domem a stíní mi bazalku na balkóně.
Lufthansa se stávkou počkala až na tento týden, takže jsem v pořádku doletěla do Orlanda, kde mě manžel naložil a odvezl do Bradentonu. Jetlag v kombinaci s teplotním šokem se dostavil až třetí den. Chtěla jsem vstávat ve 3 ráno a naopak v 6 večer, když mi manžel připravoval večeři, jsem usínala na gauči.
Druhý den jsme si na uvítanou dali typický americký brunch – jižanské buchtičky, vaječnou omeletu a slaninu. Prostě eňo ňuňo. Pak jsme se vypravili do supermarketu, kde jsem málem zmrzla. Teplota v amerických obchodech je pro Evropana prostě šokující. Celou dobu jsem se třásla zimou a u chladících boxů jsem si připadala jak v iglú. Příště svetr a ponožky!
Zlatým hřebem dne byla zastávka v rybárně. Smrděla už od křižovatky, ale ten losos, kterého jsme si tam pořídili, stál za to. Za rybárnou se nacházelo kouzelné zákoutí – molo s hrstkou lodí, dřevěných stolů a lavic a hlavně hejna racků a pelikánů. Skutečných pelikánů, kteří jen tak posedávali na dřevěných kůlech a čekali, komu co upadne od pusy. Byla to prostě nádhera! Hned jsem věděla, že na tohle místo budu dlouho vzpomínat.
Místní hospůdka, kde se servírují čerstvé úlovky, si na nic nehrála. Neseděli tu turisti, ale místní (lidi i ptactvo). Nepili se tu barevné koktejly, ale lahvové pivo. Menu bylo napsané jen křídou na zdi. Objednávky roznášel dobrosrdečný pán s hlasem jako zvon: krabí séééééééndvič a rybí tacoooooos! Žádné kreditky a dotěrná obsluha. Jen pěkně hotovost do ruky provoněné čerstvými rybami. Sedli jsme si k ručně malovanému stolku, dali si pivo s krabím sendvičem a prohřáli (moje) zmrzlé kosti. Dokázala bych tam sedět věčně.
Můj nový domov, Bradenton, najdete v okresu Manatee, a právě po tomhle roztomilém zvířátku (kapustňákovi), který připomíná mrože, je pojmenované snad všechno – od řeky, přes školy a nemocnice, po hotely a restaurace. Místo soch významných osobnosti stojí po městě sochy kapustňáků. Jeden živý exemplář jsem hned první víkend na Floridě viděla i v místním akváriu. Ve volné přírodě se běžně dožívají 25 let. Ovšem bradentonský kapustňák Snooty měl už neuvěřitelných 65 let!
Malé muzeum, akvárium a planetárium v jednom mi hned padlo do oka, a proto jsem se začala zajímat o to, jestli bych se mohla nějak angažovat jako dobrovolník. Mohla, ale potřebovala bych v muzeu strávit minimálně x hodin týdně a k tomu dodat 3 doporučení od svých předchozích zaměstnavatelů. Jak by to asi mělo vypadat? Denisa se v Praze dokázala postarat o skupinu manažerů, tak snad by zvládla i smečku kapustňáků… S pozdravem HR.
Dalším velkým zážitkem pro mě byl farmářský trh. Už sama budova tržnice připomínající typickou americkou červenou stodolu byla prostě jako z obrázkové knížky pro děti. Všude – vevnitř i kolem dokola – byly rozložené stánky se vším možným – mušle, starožitnosti, květiny a hlavně ovoce a zelenina, které jsem předtím nikdy neviděla. S převážně španělsky hovořícími trhovci jsem se moc nedomluvila, natož abych se dozvěděla, jak se záhadné plodiny jmenují nebo na co jsou. Poznala jsem snad jen žlutý meloun a mango. A toto ovoce jsem si taky odnesla domů. Plnou tašku!
Město Bradenton je v podstatě taková chudá příbuzná sousední Sarasoty. Tam většina lidí z Bradentonu taky pracuje. Poznáte to podle hodinové zácpy na hlavních silnicích mezi oběma městy. Sarasota je krásné místo, nejjižnější bod zálivu Tampa Bay, s vysokou koncentrací milionářů a populací s průměrným věkem 70 let.
Do města jsme dojeli autem, nikoli soukromou jachtou, takže jsme byli úplně out. Když večer vyrazíte za zábavou, zjistíte, že jste (alespoň v centru) všude nejmladší a nejchudší. Na zimu se sem sjíždí tzv. snow birds (sněžní ptáci), tedy lidé z celých USA, aby zde v plavkách na pláži příjemně strávili pár měsíců, když jejich rezidence tam doma na severu zapadají sněhem. V kurzu je plastická chirurgie, což můžete vidět jak na lidech, tak třeba na billboardech u silnice: Blíží se léto – přijďte si vymodelovat krásnou postavu do plavek! Teď už vím, že většina těch krásných, upravených dam, které jsem potkala v restauraci, kde jsme večeřeli, měla pravděpodobně o pár desítek let víc, než bych tipovala. Na otázku, jestli mi jednou taky koupí nový, vyžehlený obličej, mi manžel odpověděl, že mi ho stáhne gumičkou.
