Před pěti lety jsem se odstěhovala z Moravy do USA. Za tu dobu jsem žila ve čtyřech různých městech ve třech amerických státech – Florida, Illinois a Virginie. V Chicagu jsem začala psát příspěvky na blog o kulturních šocích. Z některých jsem se dodnes neotřepala, jiné se staly běžnou součástí mého života.
Nedávno jsem si položila otázku, jestli jsem se za těch pět let nějak změnila. Nemám na mysli žádná hluboká témata typu, kde se cítím doma, kdo vlastně jsem nebo jaká jsou moje očekávání, ale spíše drobné každodenní návyky a jiné maličkosti, které tvoří můj svět.
Zákaznický servis
Velmi rychle jsem si zvykla na skutečnost, že když s něčím nejsem spokojená, můžu výrobek bez problémů vrátit. Handrkování s prodavačkou už znám jen ze vzpomínek. Skvělý zákaznický servis mě zprvu fascinoval natolik, že jsem o něm napsala samostatný článek.
Sušička
Sušička je vysvobozením z mučení jménem žehlení. Když jsem se do USA přistěhovala, žehlila jsem všechno, dnes nežehlím téměř nic. Dost k tomu přispěl i manželův přechod z obleku do tepláků, což je jeden z průvodních jevů práce z domu.
Drtička odpadu
Živě si vzpomínám, jak jsme s ostatními evropskými studenty na Erasmu nechápavě sledovali americké spolužáky, jak loupou brambory do dřezu. Dnes je loupu úplně stejně. Americké kuchyně jsou totiž běžně vybaveny drtičkami odpadu. Měkký bio odpad – slupky, zbytky jídla z talíře atd. jednoduše rozdrtíte ve dřezu.
Nejednou se mi stalo, že se mě návštěva z ČR zeptala, jestli bych je nechala zadrtit. Musím se přiznat, že i mě samotnou drcení doteď baví. Manžel na mě kolikrát volá: „Už to vypni, prosím tě!“
Skypu a Facetimu
Když se odstěhujete na druhou stranu světa, nezbývá vám lepší způsob komunikace než videohovor. Za poslední rok ale musím o telefon bojovat se svým čtyřletým synem, který mi ráno hned po pozdravu řekne: „Budeme volat babi!“
Než dojdu ke kávovaru, uslyším tuto omílanou větu tolikrát, že už mi dojde trpělivost a odevzdám synovi telefon. Filípek pak se 7 tisíc kilometrů vzdálenými prarodiči řádí, dokud se jednomu z nich nevybije telefon. Právě díky těmto telefonátům se však velmi znatelně zlepšila synova čeština.
Crock pot
Jako máma dvou velmi aktivních kluků jsem celý den v jednom kole. Tento v USA oblíbený způsob vaření mi aspoň trochu usnadní přípravu jídel. Naházím do něj ingredience, poplácám a řeknu: „Hrnečku, vař!“ A on uvaří.
Elektrický kartáček
Při úsměvu sice necením vybělené americké zuby, nicméně na pocitu dokonalé zubní čistoty jsem se stala závislou. Minule jsem dokonce sklidila pochvalu od svého politicky velmi nekorektního zubaře.
Den díkůvzdání
V tento svátek jde samozřejmě především o to sejít se se svými nejbližšími a společně poděkovat za všechno, co v životě máme, ale vysvětlujte to mému žaludku. Když zazní slovo Thanksgiving, začne zmíněný orgán radostí poskakovat. Ty vůně a chutě se nedají popsat. To se prostě musí zažít.
Angličtina
Odjakživa tento libozvučný jazyk miluju. Vždycky jsem vyhledávala příležitosti k jeho používání. Ráda poslouchám cizí lidi a tipuju, odkud asi pocházejí. Baví mě i to, že když se mi to hodí, umím angličtinu na rozdíl od češtiny i „vypnout“. Právě teď totiž sedím vedle manžela na gauči v televizi hraje hokej a já neslyším nic jiného než blablablablablabla.
A bez čeho se naopak už obejdu?
Coca-Cola a jiné limonády
V těhotenství jsem přestala pít přeslazené limonády typu Coca-Cola či Sprite a už jsem se k nim nikdy nevrátila. Neomezená konzumace limonád v místních restauracím mě proto nechává ledově klidnou.
Nákup sladkostí
Uličku s cukrovinkami v supermarketu bez zájmu míjím. Sice jsem za tu dobu, co tu žiju, objevila čokolády a bonbóny, které mi chutnají, ale vždy dám přednost těm českým. Bohatě nás jimi zásobuje moje maminka, která pravidelně posílá balíky z Česka.
Postupně doladila organizaci obsahu poštovní krabice k dokonalosti. Když například posílá hračku v originálním obalu, do každé mezírky natlačí nějakou sladkost. Kam se už nevleze ani bonbon, tam strčí pytlík čaje. Pokaždé nestačím zírat, co ještě odkud vypadne.
Minule jsme se na balík vrhli všichni 4. Filípek skočil po knížce o dinosaurech, manžel po sáčku s ořechy a já si zálibně prohlížela novou sukni. Byli jsme do rozbalování tak zabraní, že si nikdo z nás nevšiml, že roční syn mezitím nepozorovaně utekl s Miňonkama, do kterých se zvládl i prokousat. Objevili jsme ho za rohem ve vedlejším pokoji s hnědou pusou.
Pečivo
V dřívějších příspěvcích jsem zmínila, že mi manžel přezdívá „bread snob“, protože mi běžný chleba ze supermarketu prostě nesmí přes práh. Naštěstí už jsem si našla místa, kde seženu výborný chleba podobný tomu středoevropskému. Musím si ale připlatit, takže ho zkrátka nemáme každý den.
TV
Když zapnete americkou televizi, nabydete dojmu, že sledujete jednu dlouhou sérii reklam, do které vám sem tam skočí kousek filmu. Nemrkejte, protože doba mezi reklamními bloky je tak krátká, že byste ji mohli propásnout.
Z tohoto důvodu ani po 5 letech v USA neznám názvy žádných televizních stanic. Když si chci odpočinout u filmu, automaticky zapínám streamovací službu typu Netflix nebo Amazon Prime.
V roce 2018, kdy si manžel pořizoval svůj čtvrtý univerzitní diplom, po večerech studoval a já měla na starosti syna a celou domácnost, jsme si několik měsíců ani nevšimli, že nám chybí televizní ovladač. Našli jsme ho až při stěhování.
Sledovat mě můžete i na Facebooku nebo Instagramu.
コメント