Tento díl seriálu České cizinky je jiný. Zpovídám v něm totiž Češky, které se po letech strávených v cizině vrátily zpátky domů.
Jméno: Nina
Země, kde jste žila: Velká Británie (Anglie)
Počet let v cizině: 5
1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?
Finance, zvědavost, touha poznat něco nového, jazyk a nová zkušenost.
2. Jaké výhody Vám život v zahraničí přinášel?
Výše zmíněné se splnilo. Kromě toho odstup od toho, co bylo doma, jiný úhel pohledu, životní zkušenost, noví lidé…
3. Změnil se Vám pro návratu do ČR životní styl?
Částečně ano, částečně se vrátil zpět k tomu, co bylo dříve.
4. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybělo? Měla jste možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
Rodina a přátelé mi tolik nechyběli, v současné době internetu to není tak tragické a dá se spojit. Chyběl mi pes, kočka, které internet nenahradí. Možnost nákupu jsem měla. V Londýně české a polské obchody jsou, ale téměř jsem nevyužívala a spíše zkoušela nové.
5. Jak jste vyrovnávala se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?
Telefonáty, Skype… Ale téměř se mi nestýskalo, možná na začátku, ale jak už jsem říkala, čas to překoná a vrátit se mohu vždycky, není to zakázáno. Byla jsem ráda, že nejsem emigrant z dob totality, kde návraty byly komplikovanější, nebo rovnou nemožné.
6. Fungovala v zahraničí česká komunita nebo škola?
S pár Čechy jsem se setkávala, českou restauraci navštívila jednou. Byla jsem na českém představení baletu, ale cíleně jsem to nevyhledávala kvůli jazyku.
7. Proč jste se rozhodla vrátit do ČR?
Chtěla jsem dodělat školu, vidět zvířata, dořešit některé věci. Ale zvažuji, že se do Anglie zase vrátím, nebo pojedu jinam do zahraničí.
8. Kterou zemi vnímáte jako svůj domov?
Já si jako svůj domov umím klidně představit i jinou zemi, je to o lidech, ne o místě. Teď ČR, ale domov je uvnitř.
Jméno: Karolína
Země, kde jste žila: Velká Británie
Počet let v cizině: 14
1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?
Odjela jsem o prázdninách do skotského Edinburghu jako studentka, původně na 3 týdny. Našla jsem si brigádu a rozhodla se zůstat půl roku. Potkala jsem chlapa, který se zrovna stěhoval do Londýna a já odjela s ním. Po dalším půl roce jsem už věděla, že se jen tak nevrátím.
2. Jaké výhody Vám život v zahraničí přinášel?
Žila jsem teď a tady, ale moc se mi líbilo, že člověk nemusel mít kvalifikace ze školy, aby něčeho dosáhl. Začala jsem jako pokojská a skončila jako manažerka velké restaurace. Viděla jsem, jak se mí spolužáci, kteří dodělali vysokou, plácali a holky šly radši na mateřskou. Byla jsem na sebe pyšná.
3. Změnil se Vám pro návratu do ČR životní styl?
Životní styl se mi určitě změnil, ale to je velkou měrou dáno tím, že jsem se vracela s roční dcerou. S dětmi vždy přichází změny Jinak účty se musí platit všude a starost o domácnost taky nezmizí.
4. Co Vám naopak v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybělo? Měla jste možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
Ze začátku bylo náročné vařit bez české mouky, ale postupem času se rozšířily polské obchody, kde se daly nakoupit produkty těm českým podobné (například chleba). Párkrát jsme jeli do českého obchodu, kde jsme utratili majlant, ale nejsem takový gurmán jako spousta mých českých přátel, kteří vozili z ČR kufr plný tlačenek apod.
Co mi vyloženě chybělo, bylo kvalitní zdravotnictví. Ke konci už jsem radši chodila k zubaři privátně a pár vyšetření jsem si radši nechala udělat v Česku. Například gynekologa jsem v Británii viděla 2x (prášky od obvoďáka) a to jsme si pouze pokecali.
5. Jak jste se Vy a Vaše děti vyrovnávaly se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?
Moji rodiče přijeli za mnou. Děti se narodily ve VB, přítel má v Británii sourozence s rodinami, takže v tomto ohledu vše OK. Dovolené jsme trávili v ČR u přítelových rodičů.
6. Jak jsou na tom Vaše děti s češtinou?
Syn (nyní 10) v 8 letech, kdy jsme se vraceli, neudělal zkoušky z češtiny, a tak musel „opakovat“ 2. třídu. Neuměl pořádně skloňovat, chyběla mu slovní zásoba a používal anglický slovosled. Naštěstí jsme ho dostali na bilingvní školu, kde v tom není sám a součástí rozvrhu je čeština pro cizince. Paní učitelka ho chválí a kde jsou pravidla, to je schopný se naučit. Stále mu dělá problém diakritika. Moc nepomáhá, že jsme z Ostravy – LOL. Já stále slyším, že mluví „czenglish“, ale třeba trenér z fotbalu si toho vůbec nevšiml.
Dcera měla rok, když jsme se vrátili. Začala mluvit kolem 2. roku převážně v angličtině. Teď skloňuje do české věty anglická slovíčka. Je třeba říct, že i my s taťkou mluvíme „czenglish“.
7. Dařilo se Vám udržovat zájem dětí o českou kulturu a jazyk? Fungovala v zahraničí česká komunita nebo škola?
Syn češtinu nesnášel a v pozdějším věku s námi komunikoval převážně anglicky. Komunity a školy byly od nás daleko, nezúčastňovali jsme se.
8. Proč jste se rozhodla vrátit do ČR?
Po návratu do práce s 2. dítětem (9 měsíců) jsem si spočítala, že je to finančně neúnosné. I když jsem měla chůvu „za hubičku“ a zkrátila si úvazek, nestačilo to.
U prvního dítěte mi pomohli právě mí rodiče, ale pak už jim to zdraví neumožňovalo.
9. Jak se s takovou životní změnou vyrovnaly Vaše děti?
Synovi se po VB pořád stýská. Loni jsme tam byli oslavit jeho narozeniny a vidět se s kamarády. Letos to bohužel kvůli covidu nešlo.
10. Kterou zemi vnímají jako svůj domov?
Česko. I když my si z nich utahujeme, že jsou Angličani (mají britské pasy).
Jméno: Eliška
Země, kde jste žila: USA (Washington, D. C.)
Počet let v cizině: 2,5 roku
1. Co Vás přimělo odstěhovat se do ciziny?
Manžel Američan dodělal studium v Praze a rozhodli jsme se, že zkusíme štěstí v Americe… Já nebyla proti, protože jsem vždy chtěla vyzkoušet život v zahraničí.
2. Jaké výhody Vám život v zahraničí přinášel?
Moc se mi líbilo, že jsme měli kontakt s mezinárodní komunitou. Bydleli jsme ve Washingtonu DC., takže jsme mohli potkat plno zajímavých lidí. Také mi to otevřelo oči a zkušenost mi dala možnost přemýšlet o všem poněkud jinak než předtím v Česku. Bohužel jsme neměli možnost projet USA tak moc, jak bych si přála, protože počet dnů dovolené je u amerických zaměstnavatelů v porovnání k evropským poměrně nízký.
3. Změnil se Vám pro návratu do ČR životní styl?
My jsme se vrátili v době, kdy byl covid, takže se to těžko posuzuje.
4. Co Vám v cizině (kromě rodiny a přátel) nejvíc chybělo? Měla jste možnost nakoupit si tradiční české potraviny nebo výrobky?
Jelikož nemohu jíst lepek, tak mi české potraviny nebo výrobky moc nechyběly. Chyběla mi veřejná prostranství k setkávání, v Evropě člověk může se potkat s kamarády jinde než jen v restauraci nebo v hospodě, jak je tomu v USA.
5. Jak jste se vyrovnávala se steskem po české rodině? Máte na to nějaký „recept“?
V DC jsme měli spoustu českých přátel, takže to hodně pomohlo. Taky jsme si s rodinou v Čechách často volali.
6. Fungovala v zahraničí česká komunita nebo škola? Udržovala jste české tradice?
Nemáme děti, českou školu jsme tedy nenavštěvovali. Manžel už umí poměrně dost česky, takže si udržoval češtinu s našimi českými kamarády. České tradice jsme nedodržovali… My jsme v tomto ohledu asi velká výjimka, ani teď zpátky v Evropě neslavíme Vánoce klasicky.
7. Proč jste se rozhodla vrátit do ČR? Zalitovala jste někdy, že jste se tak rozhodla?
Chyběl nám evropský způsob života a „lehkost“ žití. Žádná země není dokonalá, ale v Americe mi obecně připadá život těžší. Po návratu zpět jsme si oba oddechli, že máme evropské zdravotní pojištění a další základní jistoty v životě. Manžel si chtěl udělat doktorát a podmínky pro doktorské studium jsou v Evropě lepší než v USA. Nikdy jsem našeho rozhodnutí odejít z Ameriky nelitovala a ani jsem nikdy nelitovala odchodu z Evropy do Ameriky. Byla to neuvěřitelná zkušenost, moc mi to pomohlo v osobním rozvoji, ale kariérně ani ne. Přesto jsem moc ráda, že jsem život v Americe zkusila a ráda na to vzpomínám – hlavně na to dobré.
8. Kterou zemi vnímáte jako svůj domov?
To není jednoduché. Česko je doma, ale zároveň necítím, že tam musím nutně žít.
9. Stýská se Vám někdy po životě, který jste žila v zahraničí?
Určitě. Nestýská se mi po každodenním životě, který jsme tam měli, ale chybí mi naši přátelé, příroda, výlety, lidé (hlavně ten způsob myšlení)…
10. Vzpomenete si na nějaký kulturní šok nebo nedorozumění?
V Americe mě štval ten velký optimismus a přehnané nadšení, ale adaptovala jsem se, a pak mně to zas tak moc nevadilo. Nyní v Čechách mě štve ta celková negace a pesimismus, takže asi si člověk holt nevybere.
Předchozí díl Českých cizinek najdete zde.
V příštím díle se nám představí Karolína z USA, Jana z Austrálie a Tereza z Kypru.
Sledovat mě můžete i na Facebooku nebo Instagramu.
Comments