1. Na střední škole mi můj tehdejší přítel jednou navrhl: „A nechtěla by ses někdy zkusit namalovat? Třeba by ti to prospělo.“ Měla jsem na obličeji make-up, řasenku a oční linku.
2. Jednou těsně před polibkem mě tehdejší partner překvapil otázkou: „Ty ses namazala nějakou indulonou?“ Přiznávám se, že na líčení jsem nikdy neměla talent.
3. Kamarádčin kluk mi zase při seznámení rovnou řekl, jak by změnil mou image: „Proč si ty vlasy vlastně nenarovnáš?“ Tehdy jsem si na svých kudrlinách velmi zakládala. Asi vám dojde, že jeho přítelkyně měla dlouhé, rovné vlasy.
4. Adept na přítele z rande naslepo mi upřímně vyjasnil, jak se věci mají: „Líbíš se mi, ale nemohl bych s tebou chodit. Máš takový pronikavý pohled.“ Co naplat, jsem zkrátka taková přísná úča.
5. Ukazovala jsem svému klukovi fotky z 100. výročí našeho gymnázia, kde jsem se celý den mohla po městě procházet v kostýmu z přelomu století. V secesních šatech a klobouku jsem si připadala fantasticky. Jedna holčička se mě dokonce zeptala, jestli jsem princezna. Můj kluk odložil fotky, které zběžně prohlédl, usmál se na mě a řekl: „Je dobře, že už je ta doba pryč, co?“ Nedlouho na to byl pryč i on.
6. Ptala jsem se tehdejšího přítele, kdy si poprvé uvědomil, že se mnou chce chodit. On bez zaváhání odvětil: „Když ses zohnula pro tašku. V té sukni ti to fakt slušelo!“ Je dobré vědět, že zezadu vypadám líp než zepředu.
7. Aniž by se ho na to kdokoli ptal, kamarád mé kamarádky považoval za nutné okomentovat mé doplňky: „Jako k tobě se ty výrazný náušnice hodí, ale na svojí holce bych to nesnesl.“ Ještě štěstí, že jsem neměla ambice stát se jeho přítelkyní.
8. Drogově závislý bezdomovec, kterému jsem odmítla dát drobné, protože jsem se ho bála, na mě ještě z dálky křičel: „Stejně seš vošklivá. Jediný, co je na tobě hezký, jsou ty vlasy!“ Takže takový pohádkový kompliment nekompliment.
9. Po půl hodině balení mi barový nápadník povídá: „Máš krásné oči. Připomínáš mi mou sestru. Můžu tě políbit?“ Ehm... To asi nebude potřeba.
10. Když jsem se vracela noční tramvají ze svojí rozlučky se svobodou se závojem na hlavě, zavolal na mě neznámý kluk: „Stejně se do roka rozvedeš!“ A v té jisté vteřině, kdy to dořekl, bleskurychle vyskočil z tramvaje, abych neměla šanci mu odpovědět. Zmýlil se. Letos slavíme páté výročí.