V tomto příspěvku bych chtěla poděkovat nejen těm, kdo mi v anketě Bloger roku 2018 na iDNES poslali hlas, ale i všem ostatním čtenářům. Už samotná nominace na Nováčka roku 2018 mě velmi potěšila a po pravdě i zaskočila.
Jsem vděčná za ten blažený pocit, že někoho zajímá, co píšu, že něco, jež před chvílí existovalo pouze v mojí hlavě, čtou lidé na druhé straně oceánu, že někdo nelituje obětovat svůj volný čas, aby se mnou mohl sdílet mé myšlenky a zážitky.
Blog Americké zmatky české matky by nikdy nevznikl nebýt mého manžela, který podporuje všechny moje nápady a snahy.
Když jsem se na konci roku 2015 odstěhovala do USA, cítila jsem intenzivní potřebu sdílet první dojmy i kulturní šoky. Od rodiny a přátel mě dělily tisíce kilometrů a šestihodinový časový posun, který mezi námi vytvořil bariéru.
S výjimkou mojí mámy bylo najednou pro většinu lidí časově obtížné se mnou vysedávat na Skypu. Proto jsem začala psát dlouhé e-maily, které jsem rozesílala malé skupině nejbližších. Po nějaké době mě pár přátel pobídlo, abych si založila blog.
Byl to ale můj manžel, kdo smetl ze stolu všechny moje výmluvy a suše mi řekl: Když něco neumíš, můžeš se to naučit. Jako typický Američan zastává názor, že všechno je možné a každý problém má řešení.
A tak jsem to udělala. Jednoho mrazivého zimního večera, když okny našeho chicagského bytu v 21. poschodí cloumal místní notoricky syrový vítr, přišel na svět můj blog.
Během loňského roku jsem začala dávat některé příspěvky i na blog iDnes, čímž jsem si výrazně rozšířila řady svých čtenářů. Dnes mám díky nim důvod otevřít si to přechlazené Prosecco, které nám už půl roku zavazí v lednici.
Děkuju svému manželovi za to, že už je pět let mým pohádkovým princem.
Děkuju svým rodičů, zejména své mamince, která je vždy mým prvním čtenářem a kritikem.
Děkuju svému synovi, neunavitelnému „králíčkovi Duracellovi“, postrachu okolí a neodolatelnému rošťákovi za věčnou inspiraci.
Děkuju své rodině a přátelům, kteří mě povzbuzují a sdílí mé články.
Děkuju všem čtenářům za krásné vzkazy, co mi píšou, a za to, že jsem je ještě nepřestala bavit.
Vážím si toho!
Vaše Denisa