20. Cena za zdraví
„Dcera si na baseballu zlomila ruku, tak letos nepojedeme na dovolenou,“ povídá zákaznice kadeřnici. „Kolik vás to stálo?“ reaguje kadeřnice. „Nechali jsme si udělat splátkový kalendář.“ Při poslechu této konverzace v jednom malém floridském kadeřnictví před 4 lety mi málem vylezly oči z důlků. Dnes bych jen netečně otočila list časopisu.
Americké zdravotnictví rozhodně patří mezi mé největší kulturní šoky. Dlouho jsem se tomuto tématu vyhýbala, protože o něm zkrátka nerada mluvím. Na konci každé takové konverzace mám totiž chuť sbalit kufr a odjet zpátky na starý kontinent.
Ne, že bych nebyla s úrovní zdravotní péče v USA spokojená, to vůbec ne. Naopak mám samé pozitivní zkušenosti – ochotné sestřičky, milí a vstřícní doktoři, příjemné prostředí v ordinacích a nemocnicích... Děsí mě spíš to, co přijde po návratu domů – účet.
Pokud nepracujete na vysoké pracovní pozici nebo ve státním sektoru, kde je vynikající zdravotní pojištění jedním z benefitů, je výběr pojištění a výše měsíčních záloh na vás.
Pokud jste relativně zdraví, k doktorovi chodíte maximálně na preventivní prohlídky, pravděpodobně zvolíte nízké zálohy. V případě, že onemocníte, nebo si přivodíte zranění, pak si pořádně připlatíte.
Jestliže lékaře potřebujete vidět často, vaše zálohy jsou vysoké, ale na druhou stranu máte nastavený strop, kterého když dosáhnete, po zbytek roku už (skoro) nic neplatíte. Možnosti výběru zdravotního pojištění jsou nepřeberné a vyznat se v nich není jednoduché.
Než jsem otěhotněla, změnil nám manžel rodinné pojištění tak, abychom platili vysoké zálohy a později se nemuseli bát, že kvůli dluhům z nemocnic skončíme pod mostem. I tak jsme ale na každé návštěvě gynekoložky na recepci platili poplatek (60 dolarů), což se mi zdálo docela dost. V té době jsem nevěděla, co všechno nás ještě čeká.
Když mě pár dní po termínu zavolali do nemocnice na kontrolu, zjistili, že mi klesá hladina plodové vody a domů nás už nepustili. Pamatuju si, jak jsem v čekárně sledovala televizi, kde promočená reportérka vrávorala v silném větru a informovala o tom, jak hurikán Matthew devastuje pobřeží Floridy a míří směrem k nám. „Co by vám porod nejvíce zpříjemnilo?“ vybavila jsem si otázku z předporodního kurzu. Tak hurikán to teda určitě není, do prčic!
Odpoledne uzavřeli nemocnici a kvůli bezpečnosti nepouštěli nikoho ven ani dovnitř. Pacienti, sestry, doktoři, kuchaři, uklízečky. Nikdo nikam. Večer nám přišla sestra sdělit, že kdyby hurikán prolomil skleněné okno, které tvořilo celou jednu stěnu našeho pokoje, vyvezou mě i s postelí na chodbu a tam budu moct porodit. Tak paráda.
Nakonec všechno dobře dopadlo a Matthew vzal Orlando obloukem, takže na svět mohl přijít náš „hurikán“ Filipe, jehož charakter této přírodní katastrofě odpovídá.
Po návratu z nemocnice začaly chodit účty – od gynekoložky, porodníka, porodní asistentky, anestezioložky, z nemocnice za mě, z nemocnice za syna, od pediatra... Po půl roce by mě snad nepřekvapila ani faktura od uklízečky či od ostrahy. Můj manžel trávil dlouhé hodiny na telefonu (....vyčkejte prosím, náš hovor je pro nás důležitý... tydli tydli... nezavěšujte... všichni naši operátoři se věnují klientům, kteří se dovolali před vámi...) dohadováním s pojišťovnou o tom, co měli uhradit, ale nechtěli.
Došlo to tak daleko, že jsem se zdráhala vybírat poštu ze schránky. Popravdě jsem se tam bála chodit už od doby, kdy jsem já – těhotná Středoevropanka – málem šlápla na dlouhého barevného hada na trávníků před schránkami.
Tentokrát jsem se tedy spíš bála dostávat dopisy. Těch několik měsíců na mě totiž týdně čekal nejméně jeden dopis od doktora. Manžel přede mnou dopisy dokonce začal schovávat a platit je tajně, abych si nedělala starosti.
Dnes už vím, že každá návštěva doktora s sebou nese příslib obálky s fakturou, a jsem na to připravena. Smířila jsem se s tím, že pokud potřebuju razítko na papír do školky nebo elektronicky přeposlat svou kartu jinému doktorovi v novém státě, uhradím nesmyslný poplatek.
Přežiju, že sanitka mě (i s americkým pojištěním) bude stát jak romantická projížďka limuzínou včetně šampaňského, protože když ji potřebuju, finanční starosti jdou stranou. Respektuju, že pokud zruším prohlídku u lékaře později než 24 (někde dokonce 48) hodin předem, zaplatím lékaři padesátidolarový poplatek za ušlý ZISK, protože přesně tohle zdravotnictví v USA je – byznys.