18. Miluj svou alma mater
Jednou z prvních věcí, které jsem si na Američanech všimla, je nesmírná hrdost na svou alma mater. Nejsem si jistá, jestli je to dáno tím, že za vysokoškolské vzdělání se v USA platí astronomické částky, které pak člověk půl života splácí, nebo je tato hrdost zkrátka součástí americké mentality – být hrdý na svou zemi, stát, nebo dokonce čtvrť, ve které žiju.
Můj manžel vlastní bezpočet předmětů s logem své univerzity – od oblečení, přes termohrnky, hodinky, manžetové knoflíčky až po puzzle a lunch box.
Vzpomínám si, jak mi v roce 2010 v univerzitním obchodě spadla brada úžasem. Logo jeho školy se totiž objevovalo úplně na všem – na oblečení (včetně kojenecké výbavy), obrazech, povlečení, dekách, polštářích, závěsech, kuchyňském nádobí… Do kolen mě tehdy dostaly těstoviny ve tvaru univerzitního loga, které se prodávaly s omáčkou, jejíž etiketa samozřejmě tematicky ladila. Hrozně jsem se tomu tenkrát smála.
Půl roku nato jsem opouštěla svou americkou univerzitu, kde jste strávila dva semestry jako stipendistka, s univerzitním tričkem, mikinou, hrníčkem, deskami, a dokonce i sáčkem populárních lentilek M&Ms v modré barvě, protože právě modrá je oficiální barvou Spelman Collage. Dnes si hrdě oblékám trička s logem obou svých škol – americké i české.
Často si z manžela utahuju, že nemá jiné oblečení než to s logem své školy nebo některého ze svých oblíbených sportovních týmů. Část těchto textilií se doslova rozpadá v ruce. Vyhodit je by ovšem byla neodpustitelná zrada.
Pokud jste studovali na nějaké větší americké univerzitě, což je případ mého manžela, poměrně často se vám stane, že na ulici potkáte jiného absolventa. Když vás podle trička identifikuje, zpravidla na vás zavolá první část univerzitního pozdravu a vy mu tou druhou částí odpovíte. Připomíná mi to pozdrav „See you later, alligator!“, na který se reaguje „In a while, crocodile!“ Tento postřeh si však raději nechám pro sebe.
Minulou neděli manželovo tričko zmerčila kolemjdoucí (velmi upovídaná) paní, takže po školním pozdravu následovala i dvacetiminutová konverzace o sobotním fotbalovém zápase mezi jejich a konkurenční univerzitou.
Přestože se za svou univerzitu rozhodně nestydím, nedokážu si představit, že potkám někoho v tričku s nápisem UP Olomouc a zavolám na něj třeba „Úpéčko! Úpéčko!“ Známé přísloví však praví: Nikdy neříkej nikdy. Před pár lety bych taky nevěřila, že můj syn bude usínat s medvídkem UPoláčkem a jeho první dupačky, které v porodnici oblékne, budou mít na hrudi logo manželovy univerzity.