Curych, město bankéřů proslulé svou čistotou a vysokou životní úrovní. Hlavní město stejnojmenného kantonu založené Římany před více než 2000 lety, které si na rozdíl od jiných světových finančních center, jako je Londýn nebo New York, zachovalo ráz menšího města a do výše zmíněných metropolí by se vešlo několikrát.
PŘETOČTE HODINKY O PÁR STOLETÍ DOZADU
Moderní stavby v historickém jádru téměř nenajdete. Díky tomu si na procházce mezi čarokrásnými budovami s renesančními sgrafity a barevnými okenicemi budete připadat jako v jiném století. Dominanty města tvoří slavné kostely Grossmünster, Fraumünster a St. Peterskirche – ten poslední se pyšní zlatými hodinami s největším ciferníkem v Evropě.
Procházím se s dětmi v uličkách dlážděných kočičími hlavami. Jak mi v USA chyběly! Otáčím hlavou ze strany na stranu a spokojeně se usmívám. Vlevo je galerie s malbami curyšských pamětihodností, vpravo krámek s kořením, které voní až ven. Za každým rohem se před námi otevře nové náměstíčko z velké části zaplněné posezením všelijakých restaurací a kaváren.
Moji synové ťukají na skla výloh a dožadují se tu dřevěné figurky krávy, tu kukacích hodin.
Kolem projede šarmantní pán v bílé košili a se šviháckým kloboukem na hlavě. V proutěném košíku svého městského kola veze kytici řezaných květin. Mám pocit, že hrajeme v nějakém francouzském romantickém filmu.
Mladé turistky se fotí na Instagram se zeleninovým smoothie. Starší elegantní pár odpočívá v plátěných lehátkách u středověké fontány a usrkává bílé víno. Z fontán se tu mimochodem běžně pije. Voda je osvěžující a výborná!
Extravagantně oblečená dáma pomalu namotává špagety na vidličku a opatrně je vkládá do úst, aby si nerozmazala červenou rtěnku. Opálený pán v dokonale padnoucím obleku sedící naproti ní bude asi její manžel.
Dvě maminky obědvají salát v tradiční švýcarské restauraci. Nad hlavami se jim třepotají červené vlajky s bílým křížem. Jejich děti spokojeně spí v kočárku. Nepokrytě jim závidím – matkám klid na oběd a dětem poledního šlofíka.
Ty moje skáčou radostí, když za výlohou zmerčí kopce barevné zmrzliny. Prodavač s italským přízvukem nás láká dovnitř. Krámek odhadnu na past na turisty. O to víc mě překvapí poctivá zmrzlina, která chutná jako čerstvé jahody.
Křivolakými uličkami vystoupáme na Lindenhof, kopec, kde ve 4. století stávala římská pevnost a v 9. století palác vnuka Karla Velikého. Dnes se tam kvůli krásnému výhledu na město zastaví každý návštěvník Curychu. Starší generace místních si tam zase chodí zahrát šachy a pétanque. Když zavřu oči, slyším smích party zmíněných hráčů a třepetání holubích křídel. Ptáci se chystali napít ze starodávné fontány, ale rozdováděné děti je vyplašily.
KŘIŠTÁLOVÁ VODA
Na promenádě Curyšského jezera je rušno. Pozorujeme lodě, šlapadla, paddleboardy a s hrůzou ve tváři i odvážlivce, co do jezera skáčou přímo z mostu, přes který jsme před chvilkou projeli tramvají. Moje děti neváhají nakrmit labutě a kachny pečivem, co jsem jim právě koupila v pekárně.
Jak voda v řece Limmat, tak ta v Curyšském jezeře, je neuvěřitelně průzračná. V žádném jiném městě jsem se nesetkala s tak čistou vodou jako tady. Teď v létě jsou jezero i řeka plné plavců.
Najdete tu spoustu plováren – na břehu i přímo na umělém ostrůvku na řece. Z dřevěných secesních budov dýchá atmosféra starých časů. Odpočívat na prkenném mole s Aperolem v ruce, nebo si skočit šipku? Kochat se výhledem na staré město (nalevo), nebo na zasněžené vrcholky Alp (napravo)? Ráda bych řešila takové dilema.
ČOKOHOLICI, NEJEZDĚTE SEM!
Po letech strávených v USA jsem se hrozně těšila na evropské cukrárny. Vzhledem k mé závislosti na čokoládě mi jen málokdo věří, že jsem se ve Švýcarsku ocitla náhodou.
Procházka po Curychu je pro čokoholika velmi náročná. Na každém kroku na vás číhají luxusní prodejny s touto pochutinou. Z nazdobených výloh vás lákají nejen tácy pralinek, ale doslova hromady čokoládových tabulek nalámaných na obří kusy. Tak dlouho zírám na úhledné krabičky převázané saténovými stuhami, dokonalé jako Curych sám, až nám ujede tramvaj… Jsem ztracená.